Čas prožitý v domě Vinerů slavných po celém světě. Kdo by tohle nechtěl? Jenže co když je jeden z těch Vinerů váš bratr, který vás před rokem opustil? Zvrtne se něco, nebo bude vše při starém?
cover by: @terira
best ratings:
4/3/18 - #20 in fanficti...
Dnes letím s mou kamarádkou Madison do Los Angeles. Nemohla jsem tomu uvěřit, když mi to řekla. Chvilkama jsem měla pocit, že se složím, protože jsem už za ten rok, co tady Shawn není, chtěla emigrovat někam na východ. Měla bych knír a krycí jméno Juan. I když bych si ráda zabalila svých pár švestek a přeplula moře a přelezla hory, možná bych se dostala i do království za sedmero horami, ale i tak mě tady stále něco drží. Možná máma, které mě drží za ruce a nechce mě pustit, ale to obchazíme.
Jak už jsem zmínila máma mě drží, zatímco táta zápasí s kufrem, protože jsem do něj narvala celý můj šatník. No co? Jedu na rok pryč. Já ty věci nutně potřebuju.
,,Budeš mi chybět, dcerko. Je ti teprve čtrnáct, život před sebou a ty už nám budeš taky cestovat. Ještě mi řekni, že Aaliy nám za čtyři roky taky odjede do Los Angeles nebo třeba rovnou do Číny, kde by ještě otěhotněla a co já bych pak se čtrnáctiletou holkou a ještě k tomu těhotnou dělala? " řekla máma, sedla si a složila hlavu do dlaní. Sedla jsem si vedle ní a pohladila ji po zádech.
,,Mami, noták. Uběhne tři sta šedesát pět dní a budu zpátky. Navíc si myslím, že já budu těhotná dřív než Aaliyah— aspoň teda doufám jinak bych ji uškrtila— a kdyby ani jedna z nás, tak Shawnova přítelkyně. Mami, hlavu vzhůru. Budu ti psát, volat a všechno ostatní, jo?"
,,No, budu ti věřit a to o tom těhotenství budu dělat, že jsem radši neslyšela. Ty bys měla už jet na letiště, jinak vám uletí letadlo a ty neotěhotníš." zasmála se a vstala. Koukla jsem na tátu jestli jeho 2. světová s kufrem skončila a nikdo nepřišel k úhoně. A úspěšně. Táta stál vedle zavřeného kufru a těžce oddechoval.
,,Výborně, vojáku," zasmála jsem se a plácla si s ním. Najednou se rozezněl zvonek a já se rychle hnala ke dveřím. Otevřela jsem je a hned na mě vykoukla hnědá hlava mojí kamarádky.
,,Zdar, vetřelče." pozdravila jsem ji.
,,Ahoj, ženo mého života. Připravena?" zeptala se a já rozpačitě přikývla.
,,Ahoj, Maddie" pozdravila ji máma, která zrovna procházela kolem.
,,Dobrý den, paní Mendesová" usmála se. Mamka se uculila a přešla k nám. A je to tady.
,,Pohlídej mi ji, ano? Žádný alkohol, drogy—" zadrhla se a koukla kolem sebe. ,,Sex a kluci, ano?" hned co to dořekla, jsem se cítila tak trapně.
,,Nebojte se, paní Mendesová, já se o ní postarám. No, nechci něják plašit, ale je za deset třičtvrtě na pět, na letiště to je 5 minut, a letí nám to o půl šesté, takže by jsme mohly jít." Koukla jsem se na hodinky a vážně. Bylo půl páté.
,,Aaliy! Many! Už jedou!" zakřičela máma a hned na to dolů přišel táta s Aaliy.
,,Sbohem, ségra. Užijte si to a napiš mi až dorazíte. Budeš mi chybět." usmála se, ale i tak se jí v očích zaleskly slzy. Jsem už její druhý sourozenec, který odjíždí. Pamatuju si, jak jsem byla naštvaná, když Shawn odjel a nechal mě tady bez opory staršího sourozence, ale i tak jsem měla Aaliy. A až teď mi dochází, že když já odjedu tak Aaliyah nebude mít u sebe ani jednoho sourozence.
,,Já to zvládnu, přežila jsem Shawna, přežiju tebe. Je to tvá jediná příležitost, tak ji nepromarni a odleť. Nevyháním tě nebo tak. Jen chci, aby jsi byla šťastná a já si tady alespoň můžu udělat přespávačku bez toho, aniž by mi někdo lezl do pokoje. Takže žádná Sophiina volba. Tvoje volba je to, že poletíš do Los Angeles a jestli ne, tak s tebou do konce života nepromluvím." vyhrkla to tak rychle, že jsem si pamatovala tak čtvrtinu. Objala jsem ji. Kde se v ní tohle bere? Uchechtla jsem se a objala tátu.
,,Nebudu ti říkat, co nesmíš dělat, protože ty to stejně uděláš." zašeptal mi do ucha a já se zasmála.
Pak už jsme opravdu musely jet. Nasedla jsem do Madisonina auta.
/Pearsonovo mezinárodní letiště, Toronto- 16:40/
Zrovna jsme dojely na letiště a já vytáhla z kufru auta kufr, který mi jako naschvál spadl na nohu, takže jsem ihned začala nadávat.
,,Ale klid, jsme tu ani ne minutu a ty už nadáváš. Jak to bude vypadat, až uvidíš dům?" zasmála se Madison a dala kufr pryč z mé nohy.
,,Radši pojď, než tady začnu ječet." popadla jsem kufr a hnala se k letišti. Madison má dva kufry, takže vypadalo komicky, když za mnou běžela s dvěma kufry.
Vešly jsme na letiště a musím říct, že tady bylo málo lidí— na mezinárodní letiště druhého největšího státu na světě.
/V letadle— směr Los Angeles/
Dívaly jsme se kde si sednout, aby jsme seděly spolu, ale nikde nebylo místo pro dva tak jsme si sedly tak, aby jsme u sebe byly alespoň přes uličku. Hodila jsem si pod nohy batoh a vydechla. Podívala jsem se vedle mě. Seděl tam kluk. Tak šestnáct bych mu typla. Měl hnědé vlasy a v nich pár blond pramenů. Když si všiml, že se na něj dívám, tak se na mě otočil a nadzvedl obočí. A usmál se. Bože, to je snad ten nejhezčí úsměv na světě.
,,Ehm, děje se něco?" zeptal se.
,,Nene, já jen— jestli bych si pak mohla vyfotit výhled, až vzlétneme."
,,Jo, v pohodě. Já jsem Nash," usmál se a podal mi ruku. Hned jsem ji přijala. Tak hezkýmu klukovi se neodmítá, no ne?
,,Karisma," usmála jsem se. Letadlo začalo vzlétat a já se chytla ruky, která byla nejblíž, což byla ta Nashova. On se uchechtl.
,,No co? Letím poprvé!" zrovna, když byla jedna malá turbulence, pustila jsem jeho ruku a otočila se za Madison.
,,Ani mi neříkej, že to chceš otočit. Jak řekla tvoje ségra! Žádná Sophiina volba! Otoč se, vyfoť si ten výhled a nad ničím nemysli!" vyjela. Oh— a je průser. Rychle jsem se otočila k Nashovi, který nás pobaveně sledoval.
,,Vyfotíš mi, prosím, ten výhled?" zeptala jsem se a on s úsměvem přikývl. Odemkla jsem mobil, najela na ikonku fotoaparátu a podala mu ho.
Vyfotil to a dal mi ho zpátky.
,,Děkuju," usmála jsem se a koukala na tu fotku.
,,Není zač, já rád." neodpověděla jsem, jen se usmála a dala tu fotku snad všude.
@K.Mendes Los Angeles, we are going! ❤❤
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
