Santa and elf // l.s. CZ

Part 4 | Liar

Hned ze začátku. Budu ráda za komentáře, ono se hezky kouká na hvězdičky, ale ta podpora tam chybí, klidně jen jedno krásné slovo, bude mě to pohánět k dalším dílům. Očekávám, že toto pokračování nebude mít větší úspěch než první série, ale vyčkejte, protože moc dílů už nečekejte. :)

Harry's POV

Stál jsem tam, zmateně jsem sledoval Louise, který měl blízko k jednomu z pracujících elfů. Nechtěl jsem tam nijak extra překážet, vyšel jsem z místnosti a mířil si to ven z továrny. 

Neměl jsem na sobě ani teplý kabát, prostě jsem vyběhl z brány, přičemž mi ihned ze zimy začali drkotat zuby. Slzy, které mi stékaly po tvářích se měnily z kapky ledové slané vody.

Nic jsem nevnímal, nesledoval jsem, kam jdu, ale jako zázrakem jsem došel k mnou známé chaloupce. zavřel jsem na krátko oči a viděl všechny vzpomínky z minulého roku, které se mi z touhle chaloupkou spojovali. Jenže se moje hlava nesoustředila na ty hezké, před očima se mi objevil poslední moment, co jsem před ní strávil, sněhová koule, co mi přistála v obličeji a poté moje tělo padající na zem pod návalem vzlyků.

V běžné situaci bych tohle vše považoval za zločin, ale já i tak vešel do chaloupky a se střídmosti si sundal svou červenou čepici. Bylo mi jasné, že doma nikdo není a dlouho nebude, protože tuším, že Louis je elfem zaměstnán na delší dobu. Fakt, že chaloupka nemohla pomalu ustát své základy, nešlo ignorovat. Kéž by mě Louis miloval tak, jak já miluji jeho. Tento styl bydlení se nedá nijakým způsobem jen sledovat. Mohl by bydlet se mnou. 

Přes veškeré místnost jsem nejspíš došel do té, která patřila Louisovi, nebo jsem si to aspoň myslel. Na stolku ležela smlouva podepsaná mým otcem, pracovní smlouva, určená na letošní Vánoce, moc se nestává, že by můj otec smlouvy prodlužoval. Prodlužoval je vždy těm, kteří se dalším rokem stali organizačními elfy. Minulý rok jsem v to doufal u Louise, tento rok si tím nejsem jistý.

Chtěl jsem zahlédnout i nějaké fotky, ale nejspíš přes finanční tíseň jeho rodiny neměli peníze na pořízení jakéhokoliv fotografického aparátu. Pohledem jsem ještě naposledy sjel Louisův pokoj, bylo ale na čase, abych šel pryč z chaloupky, aby mě Louis nenašel a já s ním opět nepřetrhal veškerý náš kontakt.

Hned, co jsem vyšel z chaloupky, jsem si určil další cíl, což byla opět otcova továrna, měl bych se tam vrátit, vím, že když bych opět zahlédl Louise ve stejné společnosti, ve které se nacházel i před hodinou, moje srdce by pookřálo v hrudním koši a mně by se nejspíš stáhlo hrdlo, čemuž by následovaly slzy v mých očích. 

Zhluboka jsem se nadechl a opět vydechl a vkročil jsem do továrny. V tzv. předsíni mě nic nečekalo, nebo spíš, nic důležitého, kromě skupinky elfů, kteří stáli u gramofonu a zkoumali závadu v podobě opakování jedné sloky 'Jingle Bells'. Ani můj průchod kolem nich je z jejich vášnivé debaty o závadě nevyrušil. Něco ale vyrušilo mě. Kolem mého pasu se obmotaly štíhlé ruce a já hned po tom, co zašeptal do ucha mé jméno, poznal, o koho jde.

"Také tě zdravím, elfíku, kdepak jsi byl? Nikde jsem tě nemohl najít." Zajímalo mě, jestli to z něj vypadne samovolně, nebo se to bude snažit skrýt.

"Jeden elf mě zaměstnal v oddělení... ehm, autíček, jo, autíčka to byly." Usmál se na mě zářivě, sršela z něj  pozitivní energie, nikdy se mi nestalo, že by byl jen a jen pozitivně naladěn, vždy v jeho náladě náznak lajdáctví je, tentokrát ne, tvářil se jako andílek. 

'Lži, lži, plané lži.' Mysl si se mnou stále pohrávala a našeptávala mi dokola ty stejné slova, jenže jsem nečekal, že se jimi nechám unést.

"Lháři," zašeptal jsem a tím se také jeho úsměv na tváři zamrazil.