Wonderful Life

Kapitola 4

Ahojky, jsem tu s další  kapitolou. Doufám, že vás příběh alespoň trochu baví. Předem se omlouvám za případné překlepy a pravopisné chyby :) Snad se vám kapitola bude líbit. Hodím vám sem menší ukázku Moonlight Sonaty. <3

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

/Moje oči sledovali po sobě jdoucí noty na papíře, ale má mysl se upínala k neznámému/

Najednou jsem pocítila jak se mi třesou ruce. 

''Co? Proč?'' tohle se mi ještě nikdy nestalo. Tušila jsem jsem čít to asi bude. To on.Nechtěla jsem si to připustit.

Upjatě jsem sledovala svoje prsty jak se jen tak procházejí po klaviatuře a soustředila jsem se na to abych neudělala sebemenší chybu. 

Bylo mi jasné, že se na mě dívá a snažila jsem se to nevnímat. Nešlo to. 

Na začátku jsem klávesy jen tak lehce ''hladila'', ale pak jsem cítila jak mi těžknou prsty a jak  tvrdě dopadají na jednotlivé klávesy. Byla jsem pod tlakem.

Jak jsem se blížila ke 3. části skladby, zrychlila jsem, melodie byly hlasitější a intenzivnější, vyvolávaly ve mně a ostatních silné emoce. Přestala jsem myslet na neznámého, na chvíli jsem na něj zapomněla, vymazala jsem si ho z paměti. Místo toho jsem vzpomínala na svého tátu. Na to jak před 10 lety jsme s tátou seděli u piana a on mě naučil první melodie této skladby. Tahle vzpomínka je pro mě jednou z nejcennějších a bojím se toho dne kdy si budu pamatovat jen úlomky této krásné vzpomínky. 

Blížila jsem se ke konci 3. části skladby. Všechny  emoce pomalu vyprchávali, uklidnila jsem se a naposled jsem lehce udeřila do posledních kláves. Konec. Zvedla jsem se ze židle a sklidila applause. Potom, co jsem se uklonila jsem se snažila najít neznámého bruneta . Nebyl tam. Pocítila jsme menší zklamání. 

Šla jsem se posadit ke stolu pro dva a řekla jsem si, že tady zůstanu do konce. Doma bych se stejně nudila. 

Na stagi se objevily dvě dívky, obě měli kytaru. Byla jsem zvědavá co předvedou. Zaposlouchala jsem se do unášejících  melodií obou kytar  a zavřela oči abych si tu chvilku vychutnala co nejvíce. 

Ze snění mě něčí hlas. 

'' Mohu si přisednout-? '' zeptal se neznámý hlas.

Otevřela jsem oči a otočila se za hlasem. Je to ON! 

Jeho tmavě hnědé vlasy jsou perfektně upravený, jeho úsměv je okouzlující. Nejvíce však mně uchvátily jeho velké oříškově hnědé oči. Mohla bych se do nich koukat celý den a neomrzelo by mě to. Prohlížela jsem hi ho asi tak 2-3 minuty a nakonec jsem se pokoušela odhadnout jeho věk. Řekla bych ...tak kolem 30-40 let.

Jediné na co jsem se zmohla bylo.

''Jasně''.