Mia je osamělá mladá muzikantka. Je se sebou spokojená, ale začíná jí docházet, že v jejím životě něco...nebo spíše někdo schází. Jednoho večera však na někoho narazí. Až po nějaké době se dozvídá pravdu, jež bude muset čelit.
Jsem celkem překvapená, že si vybral stolek, u kterého sedím zrovna já. Pak jsem si ale uvědomila, že já sedím na JEHO místě.
'' Tak trochu jsi mi zasedla místo'' říká s úsměvem.
'' Právě jsem si to uvědomila. Seděl jste tady když jsem ještě hrála. Pak jsem ale vás viděla odcházet z toho jsem odvodila, že je tady volno. Jestli si přejete abych přesedla....'' nestihla jsem dokončit větu.
'' To nebude nutné, koneckonců nějaká ta společnost mi prospěje'' opět mi předvedl svůj úsměv.
'' Mimochodem ... jmenuji se Robert Downey'' podal mi ruku.
'' Já jsem ...'' opět mě přerušil.
'' Mia Cooperová'' zasmál se.
Také jsem mu podala ruku.
'' Těší mě''
'' Nápodobně''
Chvíli jsme jen tak seděli a úžívali si příjemné melodie hudebních nástrojů a u většiny případů celkem slušných zpěv.
Pak se najednou ozval Robert.
'' Hraješ tady často?'' podíval se na mně s tázavým pohledem.
'' Chodím sem alespoň jednou týdně. Většina pravidelných návštěvníku mě už zná a já znám je. Vás jsem tu ale nikdy před tím neviděla.''
'' Přestěhoval jsem se sem teprve před týdnem. Dnes je to poprvé, co jsem si někam zašel''
'' Můžeš mi přestat vykat ? Zas tak starý nejsem'' řekl mi s vážným výrazem. Moc dlouho mu to nevydrželo. Začal se křenit.
'' Dobrá '' odpovídám a začnu se do toho smát (jsem debil).
'' Moc se mi líbila ta píseň, kterou jsi hrála a hrála si úžasně, vážně.'' řekl s upřímným úsměvem.
'' Děkuji, tahle skladba pro mě moc znamená. Při hrání a poslechu téhle sonáty se mi vybavují ty nejhezčí vzpomínky, které bych nevyměnila za nic na světě, tak cenné jsou pro mě. ''
Se zájmem mě pozoroval.
Seděli jsem u toho stolku ještě tak 2 hodiny. On vyprávěl o sobě a já mu na oplatku vyprávěla svůj příběh. Užívala jsem si jeho společnost. Je vážně milý, okouzlující, vtipný občas sarkastický a ironický.
Bavili jsem se o různých věcech i když to byly úplné kraviny, nikdy nenastalo trapné ticho. Hodně jsem se nasmáli.
'' Děkuji za příjemný večer ale už je celkem pozdě a nechala jsem doma kocoura '' věnoval jsem mu omluvný pohled.
On se zasmál a řekl:
'' Byl to fajn večer, jsem rád, že jsem tě poznal Mio. Utíkej za kocourem'' dodal se smíchem když už jsem se otočila směr domov.
Ušla jsem možná 10 metrů od místa, kde jsem se s Robertem rozloučili a vydali se každý jiným směrem. Najednou jsem uslyšela jak za mnou někdo běží. Otočila jsem se a uviděla udýchaného Roberta s jazykem venku. Pozorovala jsem ho s pobaveným výrazem.
'' Zapoměl jsem na jednu věc '' sotva ze sebe dostal těch pár slov.
Dívala jsem se na něj s tázavým pohledem.
'' Na co ?''
'' Dáš mi svoje telefonní číslo, prosím ?'' dělá na mě psí oči.
Zabralo to. '' Vytáhla jsem z kabelky tužku a napsala jsem na kousek papíru své telefonní číslo.''
''Před osmou a po dvanácté nevolej'' upozornila jsem s přísným pohledem.
Downey propukl v smích.
Ten vážný výraz mi moc dlouho nevydržel při pohledu na Roberta.
'' Ale teď už vážně musím jít, dobrou Roberte''
Nic neřekl jen zamával.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
