Miraculous Ladybug: Mystery

5.kapitola

Delší den

„Marinett."
„Marineeeett."
„Marinett vzbuď se!"
Rychle jsem vyhodila hlavu do vzduchu, „Co? Co, já nespím!" zahuhlala jsem, když jsem zjistila, že na mě civí celá třída. Zrudla jsem jako rak. Usnula jsem... A učitelka mi to teď dává pěkně sežrat. „Marinett Dupain-Chengová, jakto, že spíte o hodinách, spí se přece v noci!" řvala přede mnou a za ní se jen Chloe s nosem nahoru zasmála tomuhle trapasu. Vzpomněla jsem si na dnešní noc.. Vůbec jsem nespala.. Z myšlení mě vytrhla Alya, která do mě šťouchla na znamení toho, že jestli do tří sekund neodpovím na učitelčinu otázku, nebude to o nic lepší..
„No.. Já ehm..." sklopila jsem hlavu, „Omlouvám se paní učitelko.." řekla jsem tiše a ona chvíli jen něco brblala, pak se vrátila ke svému stolu a zapsala mi to jako poznámku. Do ticha cvakla propiskou a zavrtěla hlavou nad tím mým "činem." Vypadalo to, že chce ještě něco namítnout, ale nakonec jen tleskla a začala znovu vysvětlovat, proč daný příklad vyšel 348458,66. Podrážděně jsem si mnula spánky a snažila se soustředit na učení. Neustále jsem zívala a hlava mi únavou padala, ale vždy mi Alya pomohla, abych znovu neusnula. Viděla na mne únavu a vypadalo, že jí to trápí.. Jenže vždy, když se na to nějak zeptala, proč jsem tak nevyspalá, s úsměvem jsem se vymluvila na hraní na počítači do noci...

Po škole

Nakonec se mi podařilo Alye vysvětlit, že dokážu v pořádku dojít domů, rozloučily jsme se a každá vyrazila jiným směrem. Když jsem přišla domů, rychle jsem si řekla "ahoj" s rodiči a vyběhla, no spíše doplazila se do pokoje. Mrskla jsen svůj batoh do rohu a protáhla se, „Ahoj, chyběla jsi mi.." zamumlala jsem. Tikki mi proletěla před obličejem, „ Jo, ty mně taky," zasmála se. Zamračila jsem se na ní a ukázala prstem na postel, „Myslela jsem postel, ale tebe taky zdravím," pousmála jsem se a spadla jsem na postel. Tikki nad tím jen protočila oči a dál si hrála ve vzduchu.

„Konečně chvíle klidu.." zachumlala jsem se do peřiny, když v tom zazvoněl zvonek.. „Marinett, pojď otevřít, já teď nemůžu!" zavolala mamka od zdola a já se s povzdechem zvedla a šla otevřít dveře.

S ospalýma očima jsem otevřela oči a tak nějak jsem si neuvědomila, kdo v nich stojí, jelikož jsem byla úplně mimo. „Ahoj Marinett," řekl vesele Adrien a mávl rukou. Jen jsem ho s kamenným výrazem pozorovala a nijak mi nic nedocházelo.. „No, ahoj, potřebuješ něco?.." řekla jsem pomalu a Adrien chvíli jen koukal, jestli to myslím vážně. „Dnes nemáš nejlepší den, že?" zasmál se, ale v očích se mu zaleskla starost. Když mi to stále nedocházelo, přistoupil o krok blíže a to mi došlo, že už je Adrien vyšší jak já, přes rok mě předběhl.

„Marinett.." naklonil se mi k uchu a zašeptal. Zrudla jsem a zatajila dech. „Přece jsme se domluvili na tom, že tě doučím Francouzskou revoluci," narovnal se a usmál se. Rychle jsem hlavou trhla jiným směrem, aby nebylo poznat, že se červenám. Najednou jsem si vzpomněla. Rychle jsem se začala omlouvat, Adrien pochopil a pozvala jsem ho dovnitř.

Rychle jsem ho protáhla kolem rodičům, kterým jsem jen rychle vysvětlila, o co se jedná, vzala jsem si talíř sušenek a vzala jsem ho do svého pokoje. Už dříve mi došlo, že by bylo asi divné, kdyby viděl všechny fotky a plakáty jeho, tak jsem je už měla pryč... Aspoň prozatím. Sedli jsme si k mému velkému stolu a Adrien si začal vytahovat materiály na učení. Měl všemožné učící metody a některé jsem ani nikdy jindy neviděla. Měl několik učebnic, nekolik procvičovacích testů, kartičky, obrázky památek i důležitých panovníků a více věcí. Jen jsen zírala na ty všechny papíry a hlavně na něj.. Byl úžasný. „Takže," začal Adrien, když si urovnal všechny soupisy. Podíval se na mě, „můžeme začít," usmál se. „Francouzská revoluce není těžká, když jí dobře pochopíš.. Vlastně si uvědomíš, že to není zase taková nuda.. Mě to náhodou baví," přiznal, když si všiml mého pohledu, „Děje se něco?.." zeptal se a já rychle zavrtěla hlavou a jen se usmála, „Ne nic.. Jen, že.. Že to asi bude na dlouho..." smutně jsem se na něho usmála a on se jen krátce zasmál.
„Marinett, neboj se, zvládneš to a já ti pomůžu.." donutil mě se usmát, „Děkuju Adriene.."
„Rád pomůžu."