Eros and Apollo [Yuri!!! On Ice]

Eros and Apollo

Popularita – ano, to se dalo čekat a to i nehledě na to, že jsem získal druhé místo, ale očekávat, že mě lidi začnou nazývat Erosem ledové arény... No, to se mi zdálo už trošku moc.

Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že jsem jakž takž přitažlivý a čekat, že lidi ohromí můj Krátký program... Jako, jo, pochopitelně je měl ohromit, ale... natolik?! Vážně jsem nestál o to, aby se ke mně připoutala přezdívka „Eros", zvlášť, když jsem se jako žádný Bůh sexuální lásky necítil. Lidi asi zapomněli, co jsem si představoval, když jsem s Erosem teprve začínal, a vlastně... no, v průběhu té doby se moje pocity při bruslení Erosu poměrně změnily, zvlášť když jsem trávil s Viktorem víc a víc času.

Byl to on, kdo doběhl ke mně po ránu do pokoje s tím, jak mi fanoušci krasobruslení začali říkat. V té době jsem s ním už bydlel v Sankt Peterburgu; trénovali jsme na další Grand Prix finále společně s Yuriem. Byl jsem rád, že se budu moct s Viktorem utkat, byla to pocta. Yurio to bral podobně jako já, ale to jeho „podobně" se hodně lišilo. Yurio měl v sobě konec konců vždycky zakotveného bojového ducha, ne jako já. Pro mě to spíš byla možnost konečně vyhrát zlatou medaili, porazit Viktora a zároveň začít... plánovat naší svatbu.

Ze začátku jsem si myslel, že zasnoubení je jen vtip, ale postupně jsem si tak nějak začal uvědomovat, že všechno bylo myšleno vážně.

Nejprve jsem nechápal svoje pocity. Zdálo se, že jsou jasnější lidem okolo, nežli mně, ale po jedné konverzaci s Yuriem (a několika kopancích) jsem prostě pochopil, že... Viktora mám rád. Že ho miluju. A miloval jsem ho už dlouho. Vlastně od začátku.

Každopádně, vraťme se k osnově příběhu a to tedy k tomu, jak Viktor doběhl ke mně do pokoje v jeho prostorném bytě, zařízeném v západním evropském stylu, s cílem mě probudit a začít prakticky nadávat ve svém rodném jazyce, že teď mě všude v sociálních sítích nazývají Erosem ledové arény.

Byl jsem rozespalý, vlastně jsem ani nevěděl o co jde, ale Viktor mi vrazil svůj telefon před obličej se slovy, že lidi porovnávají mé fotky v civilu a v krasobruslařském kostýmu a všude psali, že v něm vypadám sexy, ale hlavně – že vypadám opravdu jako Eros.

Chvíli jsem na to jen hleděl, než jsem padl zpátky na polštář s myšlenkou, že to vyřeším později. Popravdě jsem se ale cítil trapně, protože to bylo nečekané a hlavně protože jsem si nikdy nemyslel, že Yuuri Katsuki = sexy Eros. Nope.

Když jsme v ten samý den dorazili na kluziště, vztekal se pro změnu Yurio, že mu všichni začali říkat Agape a dokonce i skupinka Yuri's Angels se přejmenovala na Agape's Angels, což ho vytočilo k neuvěřitelné zlosti. A zatímco ho všichni v sociálních sítích nazývali Agape, my jsme ho nazývali časovanou bombou, protože nikdo nevěděl, kdy zase z ničeho nic začne nadávat.

Doufal jsem, že po nějaké době to lidi přejde a že se o nás bude psát normálně a tím myslím, že budou používat naše jména, ale ne – přezdívky se k nám doslova přilepily. Yurio začal obviňovat Viktora, který jako vždycky v klidu a všechno bral s roztomilou komičností, ale jakmile se ozvala má přezdívka, měnila se tvář Viktora momentálně do strohé a jaksi naštvané, až mě to děsilo. Nikdy jsem ho takovým neviděl, ale to byly ještě kytičky (v Rusku to říkají, když to, co se zdálo nejhorším vlastně nejhorší nebylo, protože na řadu přišlo ještě něco horšího).

Bylo to asi tak o týden později, kdy jsem vyměnil brýle za kontaktní čočky (to víte – moc tréninku a zrak se mi přestal konečně zhoršovat). Sociální sítě to zjistily. Sociální sítě doslova vybuchly. Stejně tak se zdálo, že je Viktor najednou podobný Yuriovi – chodící časovaná bomba, ale co bylo divnější – jen v mé přítomnosti. Když byl s Yakovem, Yuriem nebo ostatními, byl to stále ten neodolatelný a zlatý Viťa, jakým ho tu všichni znali. Zmatkoval jsem a to se po čase odrazilo i na mém bruslení.