Budu rychlejší

Clinton Blue Line Station!- 2.

Snažím se vstát z postele, vzpomenu si, že jsem včera dostala eSeMeSku, Skywin mě tak rozrušil, že jsem na to zapomněla. Rozsvítím displej a vidím jednu zprávu a jeden nepřijatý hovor od mé starší sestry. Vytáčím její číslo.

,,Ano? Lili?"

,,Eli, co si včera chtěla?"

,,Ale... už nic", odmlčí se.

Nechápavě se podívám na zeď předemnou jako by tam stála Ela.

,,Opravdu, nemusíš si dělat starosti"

,,Tak... fajn, ale kdyby něco víš, že mi to můžeš říct, že?"

,,Jo vím a ", jelikož je v Londýně o 6 hodin víc než v Chicagu:,,jaktože si už vzhůru?"

,,Ani nevím", je teprve půl deváté(být vzhůru před 11 v sobotu je u mě opravdu jedinečný případ):,,Víš co se mi včera stalo?", ségra miluje Skywina, když ještě sdílela s semnou jednu místnost, chodil k nám často na návštěvu, tehdy jsem se do něj dětsky zamilovala. S Elian jsme drželi vždycky spolu- to sestry s rozdílem 2 roky dělávají. Skywin je o rok starší jak já a tedy o rok mladší jako Ela, ale do třídy chodil vždycky s ní. Všechno sestře řeknu úplně dopodrobna. Ječí mi do ucha nadšením:,,Nekeceej!"Ještě jí povykládám o Quintovi, ale jen tak pár slov, sestra mi totiž skočí do řeči:,,Hele, promiň, ale už musím", slyším tátův hlas v pozadí společně s nějakou ženskou:,,Měj se Lili!" Ani nestihnu odpovědět a- hovor byl ukončen.

Otevřu svůj laptop:

Sally! Poslední dobou mě mrzí ještě víc tvoje neexistence...Kromě mojí starší sestry se nemám komu svěřit(nepočítám-li vymyšlenou emailovou adresu, které říkám ,,kamarádka Sally") Nikdy jsem se necítila odstrčená, ale postupem času zjišťuji moje sobecké mínění o Elianině otevřené náruči u mě v pokoji vždy pro mojí potřebu. Odstěhovala se a já přišla o svojí chodící poradnu-nonstop otevřená. Sally, díky jejímu odchodu si tady pro mě ty:) jenom ty...
Btw. včera se mi stalo něco divného. V obchodě byl Skywin a opravdu si nejsem moc jistá s jeho chováním, ale to hlavní byl ten zvláštní pocit při prvním setkání s Quintem...

Zastavila jsem se v psaní a zkoušela si co nejlíp vybavit to teplo u srdce..

.. asi to bylo kvůli jeho přepadení- nikomu to neříkej Sally, ale opravdu jsem se ho lekla.

Zapnu úsporný režim po odeslání zprávy na email Sally@imagine.com a jdu se nasnídat.

Venku je vážně pěkné počasí, slunce svítí a roztápí poslední zbytky sněhu. Mě se to zrovna hodí. Chci taťkovi koupit knížku ,,Jak být úspěšnější podnikatel"(aspoň něco takového si představuji) na jeho narozeniny, které jsem zameškala. Vyškemrám od mamky nějaké peníze, vezmu si svůj oblíbený kabát a jdu. V Macy's on State Street (Maky) budou mít určitě otevřeno i v sobotu, je to jedno z nejbližší nákupních centrech. Jedenkrát budu muset přestupovat z Clinton Blue Line Station na Clinton. Tuhle cestu znám nazpaměť. Kdysi jsme s Elou dostaly peníze od rodičů, prý za účelem šetření peněz. První věc která nás napadla byla navštívit obchod s bonbóny v Maku. Všech 50 dolarů zmizelo během 20 minut. Bylo to poprvé a taky naposledy co nám naši dali tolik peněz s dobrým pocitem lepšího rodiče. Vážně mi sestra chybí. - vycházím do velkého světlého domu snad se stovkami okny. Balkóny s obchody zdobí celou zeď předemnou, centrum je postavené ve starším stylu, ale velmi moderně zařízené. Barbara's Bookstore je hned v přízemí, ušetřím si svůj drahocený čas chozením po schodech a začnu hledat knihu. V kategorii práce jsem našla hodně zajímavých knížek, které by se mi určitě někdy mohli hodit. Až budu mít zaměstnání musím sem zajít, ale teď bych se měla poohlédnout po mém dárku. Jedna bílá knížka trčí úplně v horní polici s malým nápisem, zahmouřím očima, abych to mohla přečíst: A successful entepreneur, you must be born (Úspěšným podnikatelem se musíte narodit). Po přečtení a radosti s nalezené věci si zavolám paní z prodejny, aby mi jí podala. Prodavačka s růžovým tričkem a gumičkou ve svázaných vlasech mi s úsměvem vyhoví, donese jí k pokladně. Často mívám strach, kvůli mé poněkud české angličtině, ale díky pravidelnému mluvením s Američany mi to nedělá takový problém. Z kapsy vytáhnu peněženku a nechám dýško.

Zatím co čekám na zastávce a mrznou mi prsty u nohou se studený vítr zvedá. Profukuje mi skrz kabát- zima. Ruce mám celé červené od mrazu. Z raního krásného dne se stala Antarktida..fajn trochu přeháním, ale je mi opravdu kosa, chybí už jen sníh a tučňáci. Jelikož tramvaj přijede o pár minut později, kvůli potížím na předchozí zastávce v metru- brzo ztuhnu mrazem. Nemůžu se skoro už ani pohnout a vážně si přeji teplý čaj a peřinu. Užuž jsem si začínala myslet, že se stanu sněhulákem nebo kostkou ledu a budu muset takhle zůstat dokud nepříjde jaro a já se roztopím konečně přijela tramvaj. Necitím nohy..- Dohopsám dovnitř a sednu si na nejbližší sedák. Skoro nikdo tady není, jinak bych pro ,,lepší" pocit stála celou cestu a dívala se opřená z okna na důchodce, jak se šťastně roztahují na dvě sedadla. Otočený zády ke mě stojí jeden kluk se Skywinovou bundou a dalších asi šest lidí posedává buď u novin, nebo u mobilu a chatujou si s přáteli. Šahám si do záhybu a vytahuji mobil, vrazím loktem nechtěně do kluka vedle mě..Vážně? Bože Lili-.-

,,Promiň"

Otočí se:,,V pohodě",nebyla to jen Skywinova bunda, ale byl to celý Skywin:,,Lili, jak dlouho tu jsi?"

,,Zrovna jsem nastoupila. ", opravdu jsem doufala JEN kluka s jeho bundou:,,sedneš si?"

,,hmm, můžu?", ukazuje na místo vedle mě a přitom se usmívá, jak malé dítě na zmrzlinu.

,,Jasně", řeknu s mírným pousměvem:,,Takže... Líbili se máme šaty?"

,,Jop! A na ní vypadaly ještě hezčejc! Tvoje mamka je opravdu dobrá v tom co dělá!", jeho nadšený pohled mluví za vše.

,,Škoda, že to neslyší mamka, určitě by jí to udělalo radost! Má ráda když o ní takhle někdo mluví", neustále se jeden na druhého usmíváme a já se cítím, jako by se mi právě vyplnilo přání o čaji a peřině. Jeho úsměv se zvětšil ještě víc při pohledu na mě- na mé oči...Už to zase dělá! Kam se mám dívat?

,,Podívej se mi do očí",Čte mi myšlenky?

Zvedám pomalu oči. Usmíva se na mě jako sluníčko. Ovšem já na něj jen hledím a v duchu se modlím, aby tramvaj zastavila. Tohle rozhodně není moje parketa. Netuším o co mu jde. Jeho výraz se po chvíli čekání na mojí reakci změní:,, Jsi okey?"
,,Jo jasně", rychle odpovím.
,,Vážně?"
,,Jo Skywine, jsem v pohodě. Nemusíš si dělat starosti.", usměju se na něj s domněnku, že mi dá už pokoj.
,,Možná bych věděl jak pomoct" uchýl!
Přibližuje se blíž ke mně, jeho pronikavé oči se mě snaží celou pohltit. Tvář červánkova od zimy se skoro rudými rty jsou na dosah mojeho osobního hodně osobního prostoru. Srdce se rozhodlo zase běhat závod a tentokrát chce vyhrát první místo! Co to dělá? Možná jenom padá na mojí tvář.. Co to dělám já? Nic!
Po mé vnitřním pohotovostí konverzaci se snažím vymyslet plán útěku.
,,Clinton Blue Line Station!" ozve se z rozhlasu metra. Výborně! Nebylo to ani moc těžký. Můj plán, který se přiřítil jako rytíř na mojí záchranu vyšel.

Jeho koutky se vrátili na původní místo, oči se toulali po podlaze, zvedl je zpátky ke mě:,,Co kdybychom šli dneska ven?", vyšlo z něho, když jsem vystupovala. Blbá hodná Lili- ,,Já-jasně, napiš mi",,Tak jo!",jeho obvyklý šťastný výraz se opět vrátil.

Hned po příchodu domů jsem si vzala laptom a sdělila se Sally o dnešní přihodě v tramvaji. A začala vyhledávat: Jak se naučit říct ne.