UHG!

Part 1 - Matty

Otevřel jsem oči, a téměř okamžitě jsem toho rozhodnutí začal litovat - v tu chvíli se má hlava totiž chtěla rozdělit na dvě poloviny. Posadil jsem se v obrovské manželské posteli s povlečením, které možná kdysi bylo bílé, a rozhlédl jsem se kolem sebe. Můj manažer, kluk o něco starší a něco zkušenější než já, ležel na pohovce, vedle něj dívka, kterou křečovitě držel okolo pasu. Vedle něj leželo spoustu prázdných lahví a oblečení. Snažil jsem se k dívce přiřadit jméno, jenže v tu chvíli to byl jeden z nejsložitějších úkolů, které mi zatím dnešek poskytl. Otočil jsem se a spatřil dívku, které tmavě hnědé vlasy zakrývaly obličej, na sobě měla černé spodní prádlo a schovávala se pod peřinou. Chvíli jsem seděl a potom jsem se přinutil své nohy k činnosti, a vstal jsem. Došel jsem vrávoravou chůzí až do koupelny, kde jsem se podíval do zrcadla. Mé vlasy byly v příšerném stavu - slepené, smrděly, byly zacuchané... Hrůza. Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vlezl jsem do sprchového koutu, kde jsem nastavil vařící vodu. 

Zvuk sprchy nejspíše probudila další obyvatele pokoje, protože jsem pár minuté poté slyšel, jak jedna láhev spadla na zem, a potom Adamův hlas. Umyl jsem si vlasy, rychle je osušil ručníkem a vydal jsem se zpět do pokoje. Dívka v mé posteli už seděla a já jsem se snažil přiřadit jméno - Emily? Abby? Nevzpomínal jsem se. Jen jsem se na ní usmál a došel jsem za Adamem. Jenže ještě než jsem otevřel pusu, tak se na mě podíval, a jeho výraz mluvil jednoznačně - netušil, kde je, natož co se dělo v noci. Člověk by čekal, že za 6 let manažerování třem různým lidem si už zvykne, ale pokus byl omylem. V tu chvíli byl Adam mým manažerem už rok a půl, a právě díky němu jsem dokázal s kapelou prorazit. Ale bylo to pořád to samé. Pořád to klišé. 

"Fajn, je mi to jedno, vyprovoďte se, já mizím... Teda, jen co se obleču, jistě," oznámil jsem dostatečně nahlas všem přítomným a popadl jsem černé kalhoty. Když jsem se dooblékl, vyšel jsem z pokoje na hotelovou chodbu, kterou jsem se vydal k výtahu. Cesta mi přišla poněkud dlouhá. Nastoupil jsem do výtahu, zmáčkl jsem tlačítko "0", a čekal jsem, až výtah ze 13 patra sjede až do přízemí. 

Něco mě táhlo ven. Nedokázal jsem přesně popsat co, ale věděl jsem, že musím jít z hotelu pryč. Když jsem vyšel vchodovými dveřmi, dal jsem se doleva, a podíval jsem se na hodin. Nevím, proč jsem to udělal, ale musel jsem. Bylo půl dvanácté dopoledne, sobota. Normální lidi už byli dávno vzhůru, matky vyvařovaly svým ratolestem obědy, teenageři dospávali všechen čas, který přes školu strávili na internetu a důchodci se už těšili na své oblíbené pořady v televizi. A potom jsem tady byl já - kluk s kapelou, který se vymykal všem těm stereotypům a parametrům. Nezapadal jsem. Bylo mi 19 a bylo mi jedno, co bude dál - teď pro mě bylo teď a ne jinak. Neřešil jsem, co bude za pár let. 

Všechno to začalo, když jsem náhodou postnul naši nahrávku na internet - ze začátku se to tvářilo nevinně, myslel jsem si, že dostanu pár dobrých komentářů, pár sdílení, a život půjde dál. Bylo mi v té době 17, nebyl jsem moc oblíbený, a po škole jsem byl ve sklepě, s kapelou, nebo trávil noci na internetu. Ale najednou se strhlo šílenství - sdílení, komentování... Bylo to sílené, bylo to jako lavina. Adam o nás věděl do tří týdnů od nahrání, kontaktoval nás, a tak to všechno začalo. Nahrávky, smlouvy, turné... Ani jsem nevěřil tomu, že se něco takového děje zrovna v mém životě.

Kráčel jsem tak ulicí, sledoval jsem výlohy, a najednou jsem prudce zabočil doprava a vešel do jednoho malého knihkupectví. V tu chvíli mi to přišlo zbytečné, ale kdybych tam nevešel, nepotkal bych holku se zrzavým drdolem, jak se dívá zelenýma očima přímo do těch mých, temně hnědých, a jak si z uší ne příliš nadšeně sundává jedno sluchátko. A právě v tu chvíli jsem potkal Audrey, a i teď, po několika letech, si pamatuju, co byla první slova, co jsem od ní kdy slyšel. 

"Ugh, promiň, moje chyba. Nezlob se."

Takže, miláčci, berte to jako novoroční dárek, ale taky berte to, že jsou dvě ráno, já netuším, o co se to tady pokouším, ale měla jsem náladu psát. Snad se vám tenhle příběh bude líbit. Enjoy ^^