Girlfriend Or Whore? // Lost Love

part seven

V minulém díle jste četli:

Bylo teplo, za což jsem byla ráda. Šla jsem ulicemi směrem k Eiffelovce a po cestě se vrátila ve Starbucks, ve kterém pracuju, pro kávu. Po cestě jsem pomalu usrkávala. 

U Eiffelovky zase stáli černoši, co prodávali malé Eiffelovky. K jednomu jsem šla a poprosila ho o jednu. Zaplatila jsem mu ji, on se na mě usmál a já se otočila. 

A v tom jsem to viděla. Šel směrem sem. Ne ke mě, ale k Eiffelovce. Srdce mi začalo být o 1000% rychleji a já nevěděla, co mám dělat. Byl s ostatníma klukama a smál se. Dívala jsem se na něj a když jsem uviděla, jak se otáčí na stranu, kde stojím, rychle jsem utíkala pryč. Sakra! Já to věděla! Věděla jsem že mám zůstat doma!  

Z pohledu Louise:

Viděl jsem ji. Nevím, jestli mám halucinace, ale já ji viděl. Stála u Eiffelovky a dívala se na mě, potom utekla. Ale co by dělala v Paříži? Asi mi už vážně hrabe. Promnul jsem si oči a šel za klukama a dělal, jako by nic. Ale pořád mi to vrtalo v hlavě. 

O rok a pár měsíců později:

Konečně jsem si řekla Jsem připravená se vrátit domů. A tím domů, jsem myslela Londýn. Rodiče ode mě nechtěli žádné peníze, když jsem u nich bydlela, a tak jsem jim za vydělané peníze koupila novou telku. Měla jsem nějaké peníze uspořené a tak jsem k tomu přidala dalších pár tisíc, které jsem si v Paříži vydělala, a koupila si nový notebook. Ten starý, už byl vážně starý.

10. července jsem se měla vrátit zpátky do Londýna. Měla jsem už koupenou letenku a všechno zařízené. Poslední den jsem se přišla rozloučit do práce.

''Budeš mi moc chybět'', řekla Bella, když mě objímala. 

''Budeme pořád v kontaktu, určitě se zase někdy uvidíme'', slíbila jsem jí. Rozloučila jsem se i s šéfem a Markem, dalším, teď už bývalým, spolupracovníkem. Vrátila jsem se zpátky domů a společně s rodičema jsem jela na letiště. 

''A už nám zase odjíždíš'', řekla máma a v očích měla slzy. 

''Musíte k nám někdy přiletět, ještě jste u nás nebyli'', řekla jsem a oba je obejmula. 

''Měj se hezky Maggie'', řekl táta a dal mi pusu na čelo. 

''Ahoj zlatíčko'', řekla máma a znovu mě obejmula. 

''Mějte se'', řekla jsem s úsměvem a šla udělat všechny potřebné věci před letem. Potom jsem si koupila v automatu kávu, sedla si na židli a četla si knížku. 

''Maggie'', slyšela jsem za sebou známý chraplák. Otočila jsem se a vážně, byl to Harry. 

''Co tady děláš?'', zeptala jsem se. Tady bych ho nečekala. Byla jsem překvapená. Hodně překvapená.

''Byl jsem tu u kamaráda. Ale co tady děláš ty? Dlouho jsme se neviděli. Proč jsi odletěla z Londýna? A proč zrovna do Paříže? A Louis to ví?'', moc otázek, vážně moc. Rychle jsem si vzala svou tašku a utíkala na záchod. Harry na mě volal, ale já se nezastavovala. Nechci mu to všechno vysvětlovat. Počkala jsem asi půl hodiny, než jsem mohla do letadla. 

Tam jsem naštěstí Harryho nepotkala. Možná do Londýna neletěl. Kdo ví. Sedla jsem si na své místo, vytáhla knížku a celý let jsem si četla.

Po cestě do bytu jsem volala Andymu. 

''Jsem na cestě domů, tak za půl hodiny tam budu'', řekla jsem do mobilu. 

''Už se na tebe těším'', řekl. Usmála jsem se. 

''Já na tebe taky. Tak zatím'', řekla jsem a zavěsila.

Po cestě jsem se dívala na Londýn. Tohle město mi chybělo. A i ti lidi tady. Jdete po ulici a neznámý člověk se na vás usměje. Prostě jen tak, bezdůvodně.

Taxi zastavilo před naším bytem a řidič mi vydělal tašky z kufru. A to už se rozletěli dveře a Lissa a Andy vyběhli ven a zároveň mě obejmuli. Zasmála jsem se a snažila se dýchat, protože mě málem umačkali.

''Byla tady bez tebe nuda Maggie'', řekl Andy.

''Hrozně si mi chyběla'', řekla Lissa a ještě jednou mě obejmula. Venku bylo hezky a teplo a já na sobě měla džíny, protože v Paříži takové teplo nebylo.

''Je mi celkem vedro, můžeme jít dovnitř?'', zeptala jsem se. Oba kývli a Andy mi vzal tašky. Došli jsme do našeho bytu, který se vůbec nezměnil.

''Půjdu si vybalit'', řekla jsem.

''Dobře, potom se podíváme na nějaký film a my s Andym připravíme něco na jídlo'', řekla Lissa a chytla Andyho za ruku. Ten se na ni usmál a dal jí pusu na líčko. Takže spolu ještě jsou.

Otevřela jsem dveře od pokoje a usmála se. Nic se tu nezměnilo, vůbec nic. Dala jsem si tašky na postel a vydělala všechny věci. Uklidila jsem je na své místo a a tašky dala do skříně. Oblékla jsem si teplákové zelené kraťasy a bílý nátělník, vzala jsem notebook a svůj nový iPhone5, který mě mimochodem stál jen 200 liber. Nechala jsem si ho koupit od jedné mamčiny známé v Americe. Tam jsou ty iPhony vážně levné. Šla jsem do kuchyně a notebook s mobilem položila na bar. 

''Musím vám ukázat nějaké fotky z Paříže. Je to vážně krásné město, ale na Londýn nemá'', usmála jsem. 

''Máš nový notebook?'', zeptal se Andy. 

''A mobil'', ukázala jsem na iPhone. Najela jsem do složky s fotkama z Paříže a ukázala jim je. Fotila jsem všechny památky, u kterých jsem byla a měla jsem asi 6784 fotek s Eiffelovkou. Dokonce i s Bellou, a ty byly vážně šílené. Pamatuju si, jak jsme je fotili. Běhali jsme kolem Eiffelovky a zpívali si. Achjo, celkem mi chybí. Určitě někdy musí přijet. 

Komentujte a hvězdičkujte xx