|1x38|

5.3K 358 31
                                    

Omlouvám se za chyby..:)

Příjemné čtení..:)

Zatím co Justin rezervoval letenky a Candy balila věci, tak v Kanadě to nebylo vůbec růžové. Byli tam jenom problémy. Od té doby co Justin odešel, tak to všechno šlo z kopce. Po měsíci co Justin odešel se Jessie probudila. Byla mimo. Nedokázala si na nic vzpomenout ani na to jak se jmenuje. Pomalu, ale jistě se jí všechno vybavilo. Stačil jeden den a všechno se jí vrátilo. Její máma jí musela říct, že byla těhotná. Jessica se z toho zhroutila. Byla z toho mimo. Dávala si to všechno za vinu. Po měsíci jí pustili domů. První její zastávka byl její pokoj, kde je už zavřená půl roku. Nikdy nevylezla. Vylezla jenom, když potřebovala na záchod anebo se třeba vykoupat. Nikam nechodila. Byla celé dny zavřená v pokoji. Nejedla, nepila. Nic. Byla kvůli tomu i v nemocnici. Na dva měsíce, kde jí dávali umělou výživu. Na Justina vůbec nebyla naštvaná, už ne. Odpustila mu. Je spíš naštvaná na sebe za to co udělala. Nenávidí se za to, že zabila vlastní dítě. Dokonce ani není naštvaná na Justina, že odjel. Neměla mu to za zlé. Taky by odjela někam, kde by nebyla ona. Ale to se jí nepodaří.

Přistáli jsme na letišti v Kanadě. Domov. Krásný domov. Jak moc mi chyběla Kanada. Ani si to nedokážete představit. Strašně moc mi chyběla. Jsem rád, že jsem přijel, ale bojím se reakce mamky a táty. Bojím se i toho co mi řeknou o Jess. Žije vůbec? Letěl jsem sem jenom kvůli ní! Tak doufám, že žije.

,,tak jo zlatíčka, jdem" vzal jsem si na ruce Lussy a Candy jsem chytil za ramena

,,neboj, určitě to přežila" pohladila mě po ruce.

,,doufám" pousmál jsem se na ní.

,,nedoufej a věř" mrkla na mě

,,fajn, ale stejně se bojím reakcích rodičů" zasmál jsem se

,,Justine" zasmála se

,,pššt" mrkl jsem na ní a hned na to jsem se zasmál.

,,radši mlčím" zasmála se

,,děkuju" řekl jsem vážně a upřímně. Moc dobře věděla proč jí děkuju. Jiná žena by tohle nesnášela co já dělám. Ale ona? Ona to snaží. Ví, že miluju jinou, ale i přesto všechno mě miluje a strašně moc mi věří. Mám jí rád, ale nic jiného tam není. Prostě jenom kamarádství. Ano někdy se chováme jako pár, někdy jako kamarádi a zase někdy jako rodiče pro Lussy. Ale líbí se mi tohle všechno kolem toho. Straně moc mi pomohla a pořad pomáhá.

,,nemusíš děkovat" dala mi pusu na líčko. Jenom jsem se na ní usmál a přešel jsem k autu, kde už čekal poslíček i s našema zavazadlama.

**

Stál jsem před domem rodičů. Měl jsem mravenčení -nebo jak se tomu říká- v břiše. Prostě jsem měl strach a byl jsem strašně nervózní.

,,no ták zazvoň" usmála se Candy a já jsem po minutě zazvonil. Chtěl jsem utéct, ale bylo pozdě, když se dveře otevřeli a v nich se objevila moje máma.

,,Justine? Justine" skočila mi do náruče a začala brečet,,panebože ty ses mi vrátil" Tiskla mě v náručí. Po roku cítit matčino objetí. Tak moc mi chybělo její objetí. Odtáhla se odemě a koukla se na Candy a na Lussy, která se schovávala, Candy za nohu.

,,ehm.. Mami, tohle je Candy a tohle je Lussy. A neboj všechno ti vysvětlím" usmál jsem se na ní a ona přikývla

,,tak pojďte dovnitř" usmála se a poutírala si zbylé slzy.

Všichni jsme poslušně vešli dovnitř a vyzuly jsme se z bota přešli jsem do obýváku, kde byl táta, Jazzy a Adam. Zatočila se mi hlava a já se musel chytit nejbližší zdi. Začal jsem zhluboka dýchat.

,,v pohodě?" chytila mě za ruku Candy

,,já.. Jo" vydechl jsem a koukl jsem se na ní

,,vážně?" pochybovačně se na mě koukla

,,vážně. Neboj" usmál jsem se na ní a dal jí pusu na líčko,,vážně jsem v pohodě" pohladil jsem jí po ruce.

,,ty vole brácha přijdeš po roku a skoro si nám tady omdlel" drkla mi do ramene Jazzy a já se zasmál

,,špunte, nedovoluj si" zasmál jsem se

,,jasně" převrátila očima

,,ehm.. No. Tohle je Candy a tohle je Lussy" usmál jsem se na všechny. Viděl jsem na Adama jak mě probodává pohledem, radši jsem od něho odvrátil pohled.

,,kde jsi byl ten celý půl rok?" zeptal se táta

,,v New Yorku" sedl jsem si a Lussy si hned na mě sedla

,,a předpokládám, že si tam nebyl sám" uchechtl se Adam

,,o co ti sakra jde?!" otočil jsem se na něho

,,o co mi jde?! Zatím co ty sis jel někam do New Yorku, tak moje sestra bojovala o život! O to mi jde!" vyprskl

,,je v pořádku?" nadějně jsem se na něho koukl

,,ne! Umřela!" po jeho odpovědi jsem nevěděl co dělat. Moje princezna.

••••

Adam je hajzl 😤 anebo snad já? 😱😂😂
martadvorakova promiň, že si čekala dlouho na tok věnování 😞

Vaše Mia💜

My True Love?✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat