Striptérka

27) Vyjádření citů→hluboká rána

"Je mrtvý."

Řekla jsem to, jako kdyby šlo o věžnou věc. Lidé přece běžně umírají, tak proč jsem ze smrti Jonese tak rozrušená. Nevím co to se mnou udělalo. Možná.. možná je to proto. Chtěla jsem aby se to stalo? Dost mi ublížil a hned co pom co jsem vypadla z hotelu, jsem si řikala: 'Nesnáším ho, chci aby zemřel. Patřilo by mu to.' To byly mé pocity. Bojím se, že je to kvůli mě.

"Co-Cože?" koktal Niall. Taky vypadal dost rozrušeně. Díval se na mě s úsměvem, jakoby ničemu nevěřil, ale vypadal dost vyvedený z míry. Takovéhleho Nialla jsem neznala.

"Je mrtvý." řekla jsem a kývla jsem, aby mi konečně uvěřil. Jen zakroutil hlavou a zavřel oči. Podívala jsem se na Harryho a ten se celou dobu díval do země s nakrčeným obočím. taky tomu asi nevěřil.

"A.. jak se to stalo?" ptal se dál Niall. Ani se mu nedivím, kdyby mi tohle někdo řekl, taky bych se neustále ptala i třeba na ty sebemenší detaily.

"Volala mi Ashley." nadechla jsem se a zavřela jsem oči. "Jeli akorát autem, ven z města. Měli tam nějakou schůzku, nevím. A nabourali je. Jonesův řidič je v kritickém stavu, Jones je mrtvý a Ashley má otřes mozku a zlomené obě nohy. Dovolili jí hovor, tak mi to dala vědět. Měla jsem totiž k Jonesovi znovu jet, zítra. Ale řekla mi, ať nikam nejezdím. Že zemřel." otevřela jsem oči. Řekla jsem jim celý můj hovor s Ashley. Neviděla jsem jak se kluci tvářili, když jsem to řikala. Ale jejich pohled po dokončení mého proslovu, se vyrovnal všemu. Dopověděla jsem to a zkousla si ret.

"Promiňte, musím nachvíli ven." řekla jsem a dala si ruku na čelo. "Chci být chvíli sama." dodala jsem a vyšla z pokoje. všichni byli ticho. Myslím, že ani nic nenamítali, i když Jonese neznali tak, jako já, určitě je to muselo trochu ranit. Upřímně? Mě to neranilo vůbec. Spíš jsem byla v tu chvíli v šoku. A teď jsem si potřebovala srovnat myšlenky. měla jsem v hlavě totální zmatek.

Vešla jsem k sobě do pokoje, otevřela si okna a sedla si na parapet. Opřela jsem si hlavu o rám okna a nechala na sebe vát studený vítr. zavřela jsem oči. Představovala jsem si znovu jak jsem byla poprvé u Jonese, znovu jsem pocítila ten nepříjemný kouř na obličeji a znovu jsem viděla ty jeho pronikavé černé oči. Znovu se mi vybavila ta chvíle, kdy jsem podepisovala tu smlouvu a na chvíli jsem se zamyslela nad tím, co by se stalo, kdybych ji nepodepsala. Stalo by se určitě hodně věcí, ale ne tyhle, co se dějí teď. nebyla bych teď na tomhle místu a neznala bych Nialla ani ostatní kluky. Jelikož okno bylo velké, postavila jsem se a roztáhla ruce. zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. Chvíli jsem se nad všim zamyslela, co by se stalo kdybych to udělala taky? Co by se stalo, kdybych se zabila? Dlouho jsem nad tou otázkou přemýšlela ale nikdy jsem se neodhodlala to udělat, i když mi vě škole šikanovali, i když mi doma rodiče nadávali za dvojky. Nikdy jsem se neodhodlala to udělat. Vždy mě držel nad vodou jen ten pocit, že někdy bude líp. Ale co teď? Teď už snad líp ani být nemůže? Jsem děvka. Jsem laciná coura. A přála jsem si smrt člověka. Bože, vážně nemá cenu tu dál být.

"Mell? Neruším?" ozval se něčí hlas za dveřmi, a já jsem si položila nohu zpět na parapet a otočila jsem se za dveřmi. Nakonec jsem se rozhodla to neudělat. Znovu jsem se nadechla. Miluju to, kdy nemůžeš udělat nic jiného než se jen zhluboka nadechnout dokud ještě můžeš. Otevřela jsem Niallovi a ten opatrně vešel dovnitř.

"Tobě tu bylo horko?" zeptal se a ukázal na otevřené okno dokořán. Usmála jsem se.

"Jo, tak trochu." naklonila jsem hlavu a podívala se do země. 

"Neruším tě? jen jsem tě chtěl zkontrolovat jestli si v pohodě. Tak, teď už vidím, že si, tak asi zase půjudu. Nechci tě otravovat, když chceš být sama." řekl a pomalu šel ke dveřím. Je tak milý...