Z POHLEDU JUSTINA
Ještě ten večer, jsem měl chuť si počkat na oba. Z Laury bych vyšukal duši a z toho zmrda vymlátil duši. Nakonec jsem se uklidnil a jak lehl do postele, tak i tak usnul. Přece jen ty panáky mi daly docela zabrat, po tom sexu, Byl jsem hotovej.
Ráno se mi ukrutně vstávat nechtělo, tak jsem se rozhodl, že dnes na to seru. Určitě se tam bezemě obejdou a nepřijdu o nic. Stejně se řeší pořád jen ten debilní ples. Mimochodem, měl bych zavolat mamce ať mi pošle oblek.
Asi kolem 10 hodiny, jsem konečně vylezl z postele a šel si dát sprchu. Po cestě zhodil všechno oblečení ze sebe a vlezl do sprchového koutu. Voda mi příjemně stékala po těle až jsem měl z toho husí kůži. Řekl jsem si, že odedneška, už nic nebudu řešit. Nebudu mluvit o Lauře, o ničem. Prostě jsem takový jaký jsem, a měnit to nehodlám. Laura je moje a tak to aji zůstane. A s Chrisem si to vyřídím, až ho potkám. Umyl jsem si hlavu šampónem a tělo sprchovým gelem. Omotal si ručník kolem pasu a vyšel ven.
Před skříní rozmýšlel, co si dnes obleču na sebe. Šáhl jsem po bílém tílku, na to modrou košili, černé kalhoty, které jsem si nechal spustit až pod zadek a jako obvykle moje oblíbené supry.
Přemýšlel jsem co budu dělat, měl jsem chuť přepadnout Lauru ve škole a trochu si s ní zas užit, taková rychlovka. Ale nejspíš se bude učit a navíc, mohli by mě vidět mojí profesoři.
Po dlouhém rozhodování, jsem se rozhodl, že vytáhnu Ryana ze školy a něco podniknem. Stačilo napsat pouze sms a do 15ti minut stál u mého pokoje. Ještě mi děkoval, že jsem ho právě včas zachránil, že to tam bylo nesnesitelné. Ha, jsem prostě dobrý Justin.
Tady v L.A. to žije nonstop, žijeme v dobré čtvrti a taky blízko moře. Co víc si může člověk přát? Musím říct, že se dneska opravdu oteplilo, což je docela zázrak, na to jaký je měsíc. Mohl jsem aspoň koukat, po holkách, které si to vykračovali v mini sukních a výstřihem až někde po kozy. Všechny se na mě vždycky tak krásně usmívají. Jo jsem prostě Bůh.
S Ryanem jsem šel do města, protože říkal, že si musí koupit něco na ples. Mimochodem, strašně se tam těší, prý už pozval nějakou holku a ona ho neodmítla.
"A ty máš oblek?" přerušil tok mých myšlenek Ryan. Jsme asi už v třetím obchodu a zkouší si snad už padesátý oblek. Znudeně už sedím na lavičce a čekám, kdy si konečně vybere. Otočím hlavu na něho a stojí před velikým zrcadlem a pozoruje se.
"Mamka mi ho pošle," jednoduše odpovím a zadívám se na svůj mobil. Jsou tři hodiny odpoledne, ani nechci raději vědět, jak dlouho už tu jsme.
"Ten se mi líbí," zabručí Ryan a důkladně se prohlíží, ze zadu, ze předu, dokonce i z boku. On je horší jak nějaká holka. Tuhle samou větu, řekl už několikrát a stejně si nevybral. Tajně doufám, že tenhle je fakt poslední.
"Tak už si konečně vyber, Ryane," vyprskl jsem, vložil si mobil do kapsy a postavil se. "Všechny obleky, vypadaly stejně, nechápu co se ti na těch předešlých nelíbilo," uraženě jsem si skřížil ruce na prsou a sledoval ho s pokrčeným obočím.
"Máš pravdu, vemu si tenhle," odešel do kabinky a já si oddechl. Konečně. Teď se chci někam jít najíst a potom za mojí Laurinkou. Potřebuju s ní probrat určitá pravidla, nejspíše jí nedošlo, že je prostě moje a já se s nikým nedělím. Musím se jí zeptat, odkud na Chrise přišla. Jestli se s ní on nesetkal schválně, nebo šlo pouze o náhodu?
Ryan vylezl z kabinky a šel k pokladně. Šlo vidět, že si prodavačka oddychla, že nemusela hledat další oblek. Někdy si myslím, že Ryan fakt kdysi byl babou. JInak si to neumím vysvětlit. Při té myšlence jsem se rozesmál, až se oba dva na mě podívali. Zaplatil, sebral si svou tašku a konečně jsme vyšli z obchodu.
