Kladívko na stůl dopadá,
varovným tónem zní,
rozsudek špatně vypadá,
hlásí mu konec dní.
Tichý hlas oznámí
mu tu zlou novinu,
nemá jak před námi
prokázat nevinu.
A tak jen mlčky odchází
před oprýskanou zeď,
kam popravčí četa přichází,
střílí se slovem teď.
Výstřely zastihnou ho na cestě
dřív než se mělo stát,
s zelenou skvrnou na bílé vestě
bude na věky spát.
ČTEŠ
Střípky ztraceného času
PoetryV čase se ztratí spousta věcí, lidí i vzpomínek. Někdy se ztratí i sám čas a zanechá po sobě jen střípky, jako jsou tyto. Tváře zešednou a zmizí, inkoust jmen vybledne, jen podstata zůstává. Střípky ztraceného času zachycují právě podstatu zrady, ne...
