Tisíc tun spadlo na mou hlavu
tu noc, když jsem spal.
Přišel ze tmy, bez svědomí,
ten rozkaz, co život mi vzal.
Na krví zbarvenou zelenou trávu
nad ránem dosedal prach.
A já jsem tiše se, ztráceje vědomí,
na jednu otázku ptal: kdo je můj vrah?
Na kopci za hřbitovem, kde javor se tyčí,
kaple tam stála mnoho let,
a kaple v trosky se rozletí, když slyší
ten rozkaz: nestřílet!
Ticho teď padlo všude,
kde slyšet je havranů řev,
na obloze jen slunce rudé,
jako je rudá moje krev.
ČTEŠ
Střípky ztraceného času
PoesiaV čase se ztratí spousta věcí, lidí i vzpomínek. Někdy se ztratí i sám čas a zanechá po sobě jen střípky, jako jsou tyto. Tváře zešednou a zmizí, inkoust jmen vybledne, jen podstata zůstává. Střípky ztraceného času zachycují právě podstatu zrady, ne...
