18 & Married {credits to trishawrites} Czech

eight

Z Harryho pohledu

Už je to dvacet čtyři hodin od té doby, co mě opustila. Přál bych si, aby si to ode mě nechala vysvětlit. Možná... jen možná by tu se mnou pořád byla a mazlili bychom se. Minulou noc jsem se vůbec nevyspal, točí se mi hlava a nemůžu přestat myslet na Taylor. Konečně jsem přiznal, že ji miluji. Ano.. miluji Taylor.

Nevěděl jsem, co mám dělat, takže jsem zavolal jejímu otci. Nejdříve byl celkem zklamaný, ale potom se mi omluvil. To je fakt divný, myslím tím.. kdybych byl táta, neomlouval bych se nějakému klukovi, který zlomil mé dceři srdce. No, on vlastně nevěděl proč vůbec odešla. Takže.. jsem v prdeli.

Později mi zavolal a pověděl mi, že je Taylor pořád v Anglii. Je to chytrá holka, věděla, že je její táta jeden z nejvlivnějších lidí ve Velké Británii a z jednoho blbého telefonátu může zjistit, kde zrovna je. Potřebuju ji najít, strašně mi chybí.

"Kámo, potřebuješ se najíst! Niall a Liam nám dovezli Nando's!" Řekl jasně Zayn, ale mě to nezajímalo. Nechci jíst.. Potřebuji najít moji Taylor.

"Jsem v pohodě brácho. Dneska se vracím zpátky do Londýna.. Potřebuju mluvit s Lucy. Myslím, že si je s Taylor hodně blízká. Ona byla jediná, kdo brečel, když jsem ji žádal o ruku." Pronesl jsem, vyšel ven z místnosti a zavřel za sebou dveře. 

Z Taylořina pohledu

Nemohla jsem se ze země dostat takhle brzo. Můj otec je Richard Somers.. on ví, jak mě najít. Je tak bohatý, že stačí jeden telefonát a všichni mě začnou hledat. Rozhodla jsem se jet zprátky do Londýna, protože si určitě nebudou myslet, že bych se tam vrátila. Měla jsem zůstat v Holmes Chapel, ale já nemohla. Náš výlet tam měl být zábavný a měla jsem se dozvědět více o Harrym, ale ne. Podvedl mě s děvkou. No, přišla jsem na jednu věc. Vážně je to děvkař a já s ním nebudu ztrácet čas.

Ale.. pořád mi na něm záleží.

Měla jsem mu dát šanci, aby mi všechno vysvětlil, ale byla jsem až moc blbá na to ovládat svoje tělo od vzteku. Co když.. co když on možná.. Do prdele. Ani si nemůžu vymyslet žádné alibi na jeho sračky.  Ale chybí mi, opravdu mi strašně chybí. Ranil mě tak moc, že jsem se ani nezajímala o to, jestli zklamu mého otce. Nevezmu si Harryho. Nemyslím si, že bych mohla.. i kdybych chtěla.

Povzdechla jsem, když jsem vstala z mé nové postele, našla jsem malý byt uprostřed ničeho. Díky bože, že jsem narazila na moji dobrou kamarádku, Gioia. Ukázala mi tento apartmán a rozpovídaly jsme se o našich životech. Je fotografka a dělá to po dobu jednoho roku. Fajn, aspoň ona je šťastná. Nemá přítele, ale i tak je šťastná... Narozdíl ode mě. 

Šla jsem zrovna do kuchyně, když jsem slyšela zaklepání na dveře. Pravděpodobně to je jen ona. Můj žaludek se začal převracet, do prdele proč tyto dveře nemají kukátko. Sakra.

Natáhla jsem se pro kliku, pomalu ji stlačila a otevřela dveře.

Rozšířily se mi oči, když jsem viděla, kdo přede mnou právě stojí. "Louisi?!" 

"Ahoj, Taylor." Pozdravil mě. "Můžu dovnitř?" Ani se neobtěžoval počkat na moji odpověď a vmžiku byl uvnitř. Svalil se na gauč.

Zvedla jsem na něj obočí,  "Jak.. jak jsi mě sakra našel?!" Zeptala jsem se a sledovala, jak si položil chodidla na konferenční stolek. 

"Odpusť si to." Poslala jsem mu vážný pohled.

"No, jedna speciální žena mi o tobě řekla." Promluvil. "Cože? Kdo?!" Zeptala jsem se, znějíc vytočeně.