Jeff the Killer CZ | POZASTAVENO

~4~

Když se od sebe odtáhli tak mě Liu zvedl ze země a pak na mě něco mluvil , ale já ho absolutně nevnímala. Pořád jsem koukala na Jeffa a pak na Lia než mi to došlo... No jo oni jsou bratři!! No já jsem blbá že jsem si toho nevšimla dřív... Fakt jsem já to ale blb achjo... ,,Lucy jsi v pohodě?" zeptal se Liu a já jen zakývala na souhlas... ,,Jéé hele jáá už budu muset jít domu mamka o mě bude mít strach." řekla jsem vážným za to zdlouhavým tonem... (Sry ale na pc mi nejde udělat O s čárkou :( pardon...) Jen tak jsem si šla než jsem se neohlídla.. Spatřila jsem bránu do parku a šla se tam podívat... Jessie už nebyla přivázaná u sloupu tak jsem se bála zdali nám ji někdo nevzal a tak jsem se strachem šla zase zpátky a rovnou domu... Začalo se stmívat a tak jsem si na cestu svítila mobilem jelikož jsem šla tou cestou , kterou jsem chodila s Jessie.. Najednou se ozvalo křupnutí větvičky , které bylo slyšet o kousek ode mne... Bylo mi hned jasné kdo to je tak jsem se ani neohlížela a šla pořád stejným směrem... Když už jsem byla u jedné z lesních lamp následovala další řada , což pro mě znamenalo že mohu vypnout baterku u telefon... chvilku jsem tam zůstala stát protože jsem věděla že dotyčný , kterému křupla větvička pod nohama šel celou dobu za mnou.. Když mě došel znova jsem vyrazila a s šla s ním po boku... Než jsem zakopla o kořen stromu a neležela na zemi... Po chvilce jsem slyšela tichý smích a podívala se na Lia , kterému ten smích ale nepatřil... podívala jsem se kousek do tmy v lese a zjistila že se celou dobu smál Jeff... no jo no celej on... Zvedla jsem se a mířila jsem si to k němu , ale bohužel mě zastavila Liovo ruka.. (pardon ale neumím sklánět anglická jména..) Otočila jsem se na něj a všimla si jeho vyděšeného výrazu.. Chvilku jsem nechápala a pak mi to došlo a rukou si zakryla obličej , který jsem následně obmotala šátkem... Bylo to kvůli tomu Jeffova dílu... Naštěstí jsem to neměla celé rozřezané jako to měl on ale měla jsem tam jen drápance jako když vás drápne kočka...

Konečně jsem se dokopala domu a už si to mířila do pokoje než mě zastavila mamka , která na mě volala z kuchyně... ,,Lucy kde jsi proboha byla?!" přišla celá vystresovaná a vyděšená.. Naštěstí mi díky šátku neviděla na tu pusu a tak jsem v tu chvíli mohla být ráda , ale stejně se to dlouho neudrželo v tajnosti... Mamka ke mě přišla a začala mi sundavat bundu pak mi pomohla i s mikinou a hned se chtěla vrhnout po šátku ale já ucukla tak že jsem zakopla o roh stolu a praštila se o zeď do hlavy... Jsem já to ale šikulka.. Když jsem se zvedla ani jsem si neuvědomila že na sobě nemám ten šátek a všimla jsem si toho až když mamka vypískla...

,,Co to máš na obličeji?! Jseš ty normální?!" a hned jak to dořekla začala couvat... Jak už jsem možná říkala teď nevím jestli jsem to říkala ale jsem černovlasá holka s bílošedýma očima a jemně světlou pletí...

Pohled Lucyiny mamky :

Když jí spadl ten šátek musela jsem vypísknout... Ano vypadala přesně jako on. Ten , kterého celá vesnice nemá ráda. A také ten co mi zabil manžela a Lucy tím pádem otce. ,,Co to máš na obličeji?! Jseš ty normální?!" zařvala jsem na ní a začal couvat jelikož jsem se fakt bála co bude dělat a hlavně když vypadá jako on. Černé vlasy , světlá pleť a bílo šedé oči. Začala se pomalu přibližovat a já začala utíkat do kuchyně , a asi už víte proč...

Pohled Lucy :

Utíkala do kuchyně , ale nevím proč. Pomalím krokem jsem mířila do kuchyně a viděla jí jak prohrabává šuplíky. ,,Co si myslíš že do prdele děláš!? " zařvala jsem na ní a ona vytáhla ten největší a nejostřejší nůž , který jsme měli. ,,Opovaž se ke mě přiblížit!" řvala na mě přes celou místnost z druhé strany kuchyně. ,,Co ti zase je nechci ti nic udělat však jsi moje matka!" ,,A proč máš na obličeji to tamto?" řekla už trochu klidným hlasem. ,,To no j-" ,,Jo já vím je to podle Jeffa Woodse to mi říkat nemusíš ale proč jsis to udělala? Jsi jeho podpora zabijení lidí? Víš ty vůbec kolik už zabil lidí?! Zabil ti i otce!" nenechala mě domluvit a zažala čím dál tím víc zvyšovat hlas a víc brečet. ,,O-otce? Ty jsi mi lhala!"

Flashback

,,Mami kde je tatínek?" zeptala jsem se mamky. Je mi osm a chodím na základku do třetí třídy... ,,Víš já nevím jak ti to říct..." začala maminka mluvit. ,,Stala se mu taková nehoda v práci když měl zabedněná všechna okna a dveře , když v tu se spustil plyn a nestihl nic otevřít tím pádem se nadýchal toho plynu a upadl do hlubokého spánku už na vždy." začala trochu popotahovat. ,,Aha . Neboj se mami mi to spolu zvládnem." řekla jsem smutným hlasem.

Konec Flashbacku

Nehybně jsem ležela na posteli a dívala se do stropu. U toho jsem i tak trochu přemýšlela. Jak mi mohla lhát s tátovo smrtí? Za tohle to ji nesnáším. Po chvilce jsem se vkradla do kuchyně a k večeři si vzala aspoň jablko. Pak jsem vyskákala schody k sobě do pokoje , zamkla se a zalezla do postele. V tu chvíli jsem slyšela dupot na schodech a následné bušení do dveří. Chvíli jsem si myslela že to je mamka , ale pak jsem si vzpomněla na lísteček v kuchyni že jela na nákup. Po chvilce mě přestalo bavit poslouchat to bušení tak jsem vstala a šla ke dveřím , no a udělala jsem blbost jelikož někdo ty dveře vyrazil a ty dveře vrazili přímo do mě. A tím pádem mě strhli sebou a já už jen viděla siuletu člověka jak jde ke mě a pak už jen tmu. Nejspíš mě ty dveře praštili do hlavy ale co já si pamatuji bylo to že do mě narazili a já odlítla a praštila celým tělem o zadní stěnu pokoje při čemž i do hlavy.

Tak už je konec. Opět se omlouvám že to bylo moc krátké ale zatím je to jedna z nejdelších episod z celého tohohle příběhu. Jinak pokračování bude příště a také děkuji těm co si přidali mou knihu do knihovny moc si toho vážím tak zatím ahoj a u příští episody.

Kaneki Chan ^-^ <3