Love in War [H.S.] //CZ

prolog

Šla jsem po štěrkové cestě směrem do lesa. Kde by podle hlášení mělo být bezpečno.
V naší skupince zůstalo už jenom devět unavených lidí, mezi kterýma jsem i já.
Měla jsem pocit že mi odpadnou nohy. Nesla jsem totiž svoji zbraň. PPD ze SSSR. Byla vážně těžká.
Ještě jsem na sobě měla tašku, ve které byli potřebné věci jako; pití, chleba, náboje, pár granátů a pár kouřových granátů.

Nesměli jsme se zastavit, jelikož jdeme docela dost nápadnou cestou, ale doufáme že na naší straně bude štěstí.

Potichu jdeme cestou k lesu a máme nastražený sluch.

Najednou se naše hlava mírně zatřese kvůli letadlu, který nad námi proletěl. Bohužel to byli německé. A bylo jich více.
Hned jsme si lehly a nehýbali se.

Jak jsme uslyšely ticho tak jsme opatrně zvedly hlavy a ujistili se, že už tu nejsou žádná.
''Dej zprávu východní frontě" řekla jsem jednomu mladému klukovi co nesl rádio a vysílačky na různá upozornění.

Přykývl a položil si baťoh na zem při čemž si sedl.
"Halo! Tady Vasilij! Blíží se k vám německá letadla na východní frontu" řekl rusky až když upravil různé drátky vedené do rádia.
"Dobře, dáme si pozor" odpověděl nám ruský hlas z rádia.

Jenom jsem spokojeně kývla na kluka a zvedla se.
"Dobrá práce" poplácala jsem ho po rameni, jelikož jsem věděla že je tu nový a že by potřeboval aspoň trochu podpory.
,,Děkuji" usmál se na mě a sklidil všechny přístroje do svého batohu.
"Tak, všichni musíme jít dál, v lese je to zatím nejvíce bezpečněji," řekla jsem a dále pokračovala; "Nezapomeňte být rychlí, jelikož se už stmívá, a myslete na pozitivní věci aby vám to šlo nejlépe" usmála jsem se na všechny úsměvem kterým jsem doufala že jim zlepším náladu.
"Teďka se můžete napít a podobné věci, ale chleba si radši nechte až když budeme v lese, protože tam budete mít určitě hlad. Tak a teď jdeme! To dáme!" znovu jsem se usmála.

Popravdě jsem ani já neměla dobrou náladu (kdo by ji asi při válce měl) ale snažila jsem se aby jsme se nevzdávali.

                                  °°°

Došli jsme do lesa kde jsme si našli vhodné místo na přespání a položili si věci.
"Jste dobří" povzbudivě jsem se usmála a pak se zeptala; "Má tu někdo zapalovač?"
"Já" ozvala se též mladá dívka a podala mi zapalovač.
"Děkuju, uděláme si tu oheň" řekla jsem a začala sbírat větve a větvičky.

Když jsme větve dali na jednu hromádku tak jsem zapálila nějaký papír a rychle položila ho pod větve.
"Dobře, můžete se sehřát" usmála jsem se na ně.
"Ale co ty?" zeptala se mě dívka co mi podala zapalovač.
"Já budu hlídat" podala jsem jí zapalovač zpátky a upravila si zbraň na rameni.
Otočila jsem se a koukala do dálky, jestli někoho neuvidím.
                                   •
Hlídám tu už asi hodinu a ostatní už usnuli.
Unaveně si hraju s větvičkou a koukám okolo.

Najednou ucítím něčí ruku na mém rameni a hned polekaně uskočím a kouknu se na danou osobu.
Byl to muž z naší skupinky.
Uvolněně jsem vydechla.
"Alexandro, měla by jsi jít taky spát, zítra musíme jít dál a ty bys taky měla nabrat síly.." vydechl a kouknul se na mě.
"Ale kdo tu bude hlídat?" koukla jsem na svoje vojenské boty.
"Já" zvedla jsem na něj pohled a on se mile usmál.
"Dobře" vydechla jsem a zvedla jsem se. "Děkuju moc" usmála jsem se a šla ke své tašce.

Ještě než jsem si lehla tak jsem zkontrolovala Andreje jestli vážně hlídá. Ujistila jsem se a v klidu zavřela oči.

                                   •