*-Samota-*

11 1 0
                                    

Uplynuly dva měsíce a já stále byla zavřena v tajmném panství truchlíce nad svou nebohou Firee.

Jako každé ráno se vzbudím v posteli s nebesy, dojdu do velkého sálu s velkým křišťálovým lustrem, který se automaticky rozsvítí když je venku tma, ze sálu dojdu do jídelny a snídaně může začít. Pokaždé tam je připravený švédský stůl, i když v celém domě nikdo není. Obědy, večeře i jídlo když je hlad, je stále připraveno na dlouhém stole s jednou židlí, pro mě. Jakoby mě tu chtěl někdo držet.
Avšak se spánkem je to hůř. Každou noc mám noční můry co se stalo s Firee. Furt nemohu uvěřit že je pryč. A to vše se stalo kvůli mě !
Začínám tou samotou zapomínat co tu vlastně dělám.
Myšlenky se mi slévají do jedné.

„Amy ?“  Zazněl tichý hlas chodbou. Zrovna jsem ležela v posteli a snažila jsem se usnout. Pomalu jsem si sedla a promnula si oči. Zažehly svíčky na nočním stolku a mezitím jsem se rozhlížela v pokoji, zda tu někdo není. Samozřejmě jsem nikoho neviděla. Asi se mi to zdálo. Po chvíli se to ozvalo zase. Seběhla jsem schody do velkého sálu v přízemí,odkud ten hlas vycházel a pro jistotu jsem se změnila v draka. Hala byla dost velká, takže jsem se tam bez problémů vešla. Za chvíli se ozvalo zabouchání na vchodová vrata. Přistoupila jsem k nim a otevřela je. Nikoho jsem neviděla, pak mi došlo že mam hlavu v úrovni střechy autobusu, tak jsem se musela sklonit abych nekoho viděla. Jakmile jsem tu osobu spatřila, omdlela jsem.

Prásk! Vzbudila mě rána hromu od přicházející bouřky. Leknutím jsem málem spadla z postele. Svíčky zhasly a já nevěděla co se děje. Znovu jsem zapálila knoty svíček na svícnu, vzala jsem ho a šla jsem  do kuchyně udělat si něco k jídlu.
Bylo okolo třetí hodiny v noc, když jsem šla temnými chodbami směrem do jídelny. Přemýšlela jsem nad tím co se stalo včera večer. Nad tím kdo sem přišel. Ale to byl asi jen sen. Teď je důležitější že mám hlad a musím se jít najíst.
Jakmile jsem přišla k dlouhému stolu, kde je většinou plno jídla, tak mě to zarazilo. Na stole nic nebylo. Ani jablko. Nic.
Teď už vážně nevím co se to děje.

-*Svět Magie*-Kde žijí příběhy. Začni objevovat