-*Svět Magie*-

*-Osudné setkání-*

Je to už pátý den co tu bouřka stále burácí. Toto místo ji vážně nějak přitahuje, i když nevím proč.

Na stole v jídelně nebylo ani smítko něčeho dobrého k jídlu. Zaslechla jsem za mnou nějaký dupot, znělo to jako člověk, ale kdo by v takovou noční hodinu chodil po tomhle domě, když jsem tu už dlouho sama ? Jakmile jsem se otočila nemohla jsem tomu uvěřit. „Firee!!!“ Radostně jsem vykřikla se slzami v očích.
Stála tam. Přímo přede mnou. Držela v rukou tác s jídlem a pitím, zřejmě pro mě. Stála jsem tam a na nic jsem se nezmohla, ani na jediné slůvko. Jen mi stékaly slzy po tváři.
„Máš hlad co?“ Rozlehl se její jemný hlas po jídelně, jakoby jsme byli na rozkvetlé louce.
Stále jsem na ni hleděla a nevydala ani hlásku. Bylo slyšet jak mé slzy skapávají na dlážděnou zem.
Pomalu přistoupila ke stolu, položila na něj tác, který držela a lehkými krůčky se ke mě přibližovala.
Po celou dobu měla na tváři úsměv.
Stála metr přede mnou a když jsem spatřila její oči, jen se jí leskly od slz.
Pomalu roztáhla ruce a objala mě. Stiskla mě tak silně že jsem se neudržela a rozplakala se úplně jak malé dítě. Ten pocit bezpečí se vrátil a opět jsem pocítila tu hřejivou lásku, která mě obklopovala.
„P-promiň.“ To bylo jediné slovo na které jsem se zmohla.
„Ty se nemáš za co omlouvat,ty moje trdlo.“ Začala se smát.

„Můžu ti ublížit, ustup ode mě !“ Téměř jsem ji okřikla a odstrčila ji od sebe. „Ale nemůžeš. Našla jsem něco co tě vrátí zpět do normálu. Bylo to pouhé objetí, které ti chybělo.“  Nakonec jsem k ní přiběhla a pořádně ji objala.

Konec

(Nebo mám pokračovat ? 😃 )

Tahle kapitolka je opravdu krátká, protože jsem nevěděla co tam dát zajímavějšího. Kdyby jste měli nejaké nápady na pokračování, tak pšte do komentů 😊