Co znamená polibek

65 let manželství

,,Tak pojď Glorie." zatlačil jsem na vozík a zamknul náš byt v přízemí. Dnes máme s Glorií 65. výročí svatby. Chtěl jsem ji vzít na večeři, tak jsem nám zarezervovalo stůl v restauraci. Glorie je už 12 let na vozíku.

Sněžilo, obmotal jsem jí šálu ještě jednou okolo krku. ,,Za chvíli tam budeme." řekl jsem Glorii. Něco zašeptala.

V restauraci bylo teplo. Byla sladěná do modré a hnědé. Potkali jsme se tam s Glorií. Dřív tam bývala jen hospoda s pivem. Můj otec tam pracoval, a já jsem tam chodil vypomáhat. Glorie tam jednou přišla pro svého otce, který se opil a musel se dostat domů. Glorie byla a stále je nádherná. Dříve měla hnědé vlasy. Má zelené oči. V jejích očích jsou tmavé tečky. Nikdy se nelíčila, ale je to ta nejkrásnější žena jakou znám.
Ale, Glorii bohužel už moc času nezbývá. Má nemocné srdce, proto také skončila na vozíku. Doktor řekl, že jí zbývá maximálně 13 let. Už jen rok. Je to... Je to strašné. Staráte se o svou životní lásku s pocitem, že brzy umře. Měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel. Sedli jsme si ke stolu a objednali jsme si. Glorie si dala maso zapečené s brambory. Já jsem si objednal těstoviny se špenátem.,, Louisi, miluji tě. " promluvila najednou Glorie. Nedalo mi to a musel jsem se usmát.,, Ne, já tebe Glorie."

Večeře byla bezvadná, Glorie zase jednou vypadala šťastně. Na chvíli jsme zapomněli na naše trápení. Vezl jsem Glorii domů. Pohladila mne po tváři, když vtom její ruka stuhla. Chytil jsem její ruku. Moc dobře vím co se stalo. Už se to stalo 3x. Vytáhl jsem mobil. 155. Rychle jsem to číslo pro mě tak známé naťukal. Dvakrát to zazvonilo a pak se mě paní s milým hlasem z dispečinku zeptala co se děje, kde jsme a řekla mi co mám dělat. Přesto že to nebylo nic nového, jsem se bál. Víte, já nechci skončit na světě sám.
Uviděl jsem modrá světla, která se mihotala v mlze mezi vločkami. Naložili Glorii na nosítka. Složil jsem vozík a sednul jsem si vedle ní. Jeli jsme. Záchranář se podíval tak ustaraným obličejem, který jsem nikdy neviděl.,, Co se děje?! Bude v pořádku? " zeptal jsem se velmi hlučně záchranáře.
,, Vše vám řekne doktor." smutně se usmál, bál jsem se nejhoršího.
,, Co se děje?! " vyštěkl jsem jako pětiletý fracek na záchranáře. Nic neřekl. Po zbytek cesty jsem nic neřekl ani já, ani záchranář.

,, Počkejte si prosím." řekla mi sestřička s rozepnutým prvním knoflíčkem od šatů, které byly celkově o číslo menší.,, Sakra já si nechci počkat, chci vědět co je s mojí ženou. " už jsem byl opravdu naštvaný. Všichni říkají počkejte si, počkejte si.,, Tady." ukázala na židli a zatlačila mne na ní.

Čekal jsem půl hodiny, ale v životě jsem nečekal déle. Byla to nesnesitelná doba.

Konečně jsem viděl jak ji vyváží z ordinace na nosítkách. ,, Kam ji vezete?! " zeptal jsem se. Nikdo mi neodpověděl. Zavřeli mi dveře před očima. Přečetl jsem nápis. Sál. Oni ji budou operovat aniž by se mě zeptali.

____________________________________

Někdo mě probudil. Seděl jsem na chodbě. Chvíli trvalo než jsem se zorientoval.,, Vaše paní spí na pokoji 30."

Ani jsem nepoděkoval a už jsem hledal pokoj 30.
Otevřel jsem dveře a viděl jsem Glorii napojeno na spoustu přístrojů. Do očí se mi hrnuly slzy. Přisedl jsem si na židličku u postele. Objal jsem ji. Objal jsem Glorii tak jak jsem jí neobejmul už dlouho.

Políbil jsem ji. Uslyšel jsem dlouhý pištivý zvuk. Ucítil jsem bodavou bolest u srdce. Byla tma...