Moje všechno

První den

,,Crrrr! Crrrr!'' začal všelijak zvonit budík. Chvilku jsem se převalovala v teplé posteli, ale poté jsem sáhla po mobilu a budík vypnula. Nemám ráda ráno. ,,Co bych si tak dala k snídani?'' ptala jsem se sama sebe. Asi si stejně dám rohlík s džemem, protože nic jiného nestihnu udělat. Zabořila jsem hlavu do polštáře, peřinu shodila na zem a seskočila z měkkého království dolů na zem. Cestou do kuchyně jsem navštívila koupelnu, kde jsem si opláchla obličej. Nemám ráda čištění zubů před snídaní, protože ta snídaně mi potom nechutná. Obličej jsem si utřela ručníkem a už jsem konečně zamířila do kuchyně. Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Namazala jsem si rohlík s džemem, který jsem rychle snědla a zase jsem šla nahoru do svého pokoje. Rodiče ještě spali, takže jsem se převlékla z šedého pyžama do džín a černého trička, vzala jsem si batoh, do něj ještě dala peněženku, mobil a lahev s pitím a šla na autobus.

Z autobusu jsem vystoupila na zastávce nedaleko školy. Před školou už stály davy studentů. Někteří tu stáli se svými rodiči a někteří, stejně jako já, sami. Přesně v 7:30 jedna z uklízeček otevřela dveře a všichni se nahrnuli do školy. Na listu papíru, přilepeném lepenkou na vnitřní straně dveří, jsem si přečetla, kam mám jít a tak jsem tam zamířila. Sedla jsem si do čtvrté lavice u okna a za chvíli sem začali přicházet ostatní, moji noví spolužáci. Nechyběla ani paní profesorka, která přišla se zvoněním. Na sobě měla černé šaty a té samé barvy i podpatky. 
,,Vítám vás, milí studenti, na naší střední škole. Jmenuji se Eve Brownová a jsem vaše třídní učitelka. Budu vás také mít na přírodopis a tělocvik. Kdybyste měli někdo nejaký problém, tak já budu první, za kým byste měli přijít. Na naší škole vám nabízíme....'' pokračovala paní učitelka Brownová a já jí poslušně poslouchala a vše jsem si pilně zapisovala, aby mi žádná informace neunikla. 

Když škola skončila, skočila jsem si do fast foodu na jídlo. Bylo mi ale divné, že za mnou šel nějaký neznámý kluk. Pořád. Jakoby mě pronásledoval. Přitom já ho vůbec neznám. Koupila jsem si pizzu a šla na bus. Na zastávce si sedl na lavičku vedle mě. Odsunula jsem se od něj, protože byl u mě příliš blízko. ,,Curl. Tvůj nový spolužák. Těší mě,'' představil se. Asi bych se měla taky představil. ,,Já.... Já jsem Jully,'' také jsem se představila, ale šíleně jsem se styděla. ,,A co tu děláš? Pronásledoval jsi mě?'' zeptala jsem se ho, protože jsem měla takový pocit. ,,Bydlím kousek odsud a chtěl jsem tě poznat,'' odpověděl mi a usmál se jako by mě chtěl balit. 
Vypadal úplně stejně jako táta. Hnědé vlasy, zelené oči. A nebyl vůbec ošklivý. Ba naopak. Chvilku jsme si navzájem koukali do očí, ale pak jsem v dálce zahlédla autobus a tak jsem se s ním rozloučila, vyndala jsem si peněženku a odjela domů.