I love you so much, my charming prince

V kavárně

Připravovala jsem dortíky do vitríny a při tom jsem se vlnila v rytmu elektrické hudby. Znáte to ne? Spousta basů a je to svižnější a energetičtější hudba. Duněla po celé kavárně díky velkým reprákům. „ Bože Emily, snad nechceš tuhle hrůzu pouštět hostům?" zděsil se Michael, můj vedoucí. Rozesmála jsem se." Samozřejmě že ne. Zvolila jsem chillstep. Je pravda, že je to také občas drobet energické, ale většinou je to klidná hudba. Navíc jsem ji vybírala sama, takže se nemusíte ničeho bát." ubezpečila jsem ho. Zadíval se na mě podezřívavě. „ No, to tedy nevím." řekl. Zadíval se na hodiny. „ Už běž otevřít." přikázal mi. „ Rozkaz šéfe!" vykřikla jsem a poslušně jsem mu zasalutovala. Došla jsem ke dveřím, otočila jsem cedulku s nápisem Otevřeno z jedné strany a Zavřeno z druhé a odemkla jsem. Vrátila jsem se zpět za pult. Netrvalo to dlouho a dovnitř vešli první hosté. Jejda, stáli za dveřmi. Doufám, že neviděli moje trapné taneční vystoupení. Kavárna, ve které dělám, se jmenuje Four Roses. Je v Kalifornii na moc krásném místě. Kousek od ní je pláž. Navíc nemusím chodit daleko, bydlím hned naproti.

Bylo zhruba deset hodin dopoledne. Zrovna jsem obsloužila jeden milí pár. Ona si dala latte a čokoládový cupcake , on si dal nealkoholické pivo a tiramisu. Někdo vstoupil. Otočila jsem se a usmála jsem se. Nedívala jsem se přímo na tu osobu. „ Dobrý den a vítejte v kavárně Four Roses. Prosím posaďte se a za chvíli jsem u vás." řekla jsem jako obvykle. Jen přikývl. A mě došlo, kdo to právě přišel. Byl to Tom Hiddleston, ten známí herec. Zrychlila jsem krok a zalezla jsem do přípravny. Můj tep se zrychlil a splašeně jsem dýchala. Ještě že tam nebyl Michael, měl by o mě starosti. Mám totiž takový dojem, že mě má tak trochu rád. Tím myslím víc než pouhého zaměstnance. Popadla jsem nabídkový list a šla jsem za ním. Nahodila jsem úsměv, ale jelikož jsem byla nehorázně nervózní, musela jsem vypadat komicky. Sedl si dozadu k oknu. Je z něj výhled do zahrádky, která je za kavárnou. Ta ale nebyla otevřená, jelikož v noci pršelo a vše bylo mokré. Díval se z něj. Tvářil se zasněně a já se kochala pohledem na něj. Po chvilce se na mě otočil. Rychle jsem sklopila svůj zrak. „ Ehm, tady máte nabídkový list." vyhrkla jsem a rudá jako rajče jsem opět odešla. Věnovala jsem se dalším stolům. Po očku jsem ho sledovala. Věnoval se studiu toho listu. Škoda, doufala jsem, že by se na mě mohl občas podívat. Já jsem ho totiž totálně žrala.

Po nějaké době list odložil, takže jsem se za ním vydala. Musela jsem se uklidňovat. Právě něco hledal ve své tašce. Nic jsem neřekla, přišlo mi neslušné ho vyrušovat. Vzhlédl ke mně. „ Vy už jste tu? Promiňte, nevšiml jsem si vás." řekl a vykouzlil ten svůj dokonalí úsměv. „ To je v pořádku. Máte už vybráno?" zeptala jsem se. Přikývl. „ Dal bych si pomerančový čaj a jeden vanilkový cupcake." odpověděl. Zapsala jsem si to a přikývla jsem. Šla jsem vše připravit. Když se vařila voda na čaj opět jsem k němu sklouzla pohledem. Vytáhl si knížku. Anna Karenina. Tu jsem nečetla, ale slyšela jsem, že je velice zajímavá. Také ráda čtu, ale spíše fantasy. Voda se uvařila a já ji nalila do menší porcelánové konvičky. Byla bílá a na sobě měla modré květiny. K ní patřil i šálek stejné barvy. K tomu jsem dodala sáček s čajem a vše jsem dala na podnos. Na talířek jsem dala ten cupcake a odnesla jsem mu to. Vzhlédl od knihy. „ Moc vám děkuji." řekl a opět se usmál. „ Prosím." odvětila jsem. Už jsem se chystala k odchodu, když v tom mě zastavilo jeho „ Počkejte." Otočila jsem se. „ Ještě nikdy jsem nezažil tak milé uvítání. To vám nařídil šéf?" chtěl vědět. „ Ne, to je můj nápad." řekla jsem. „ Páni, tak milou obsluhu jsem dlouho nepotkal." řekl. Zrudla jsem. „ Děkuji." pípla jsem. Jen kývnul a opět se začetl. Šla jsem tedy za bar.

Bylo tam jen pár lidí a všechny jsem měla obsloužené, takže jsem nad ním mohla spokojeně slintat. Samozřejmě že ne doslova. Někdo mi poklepal na rameno. Vyděšeně jsem vyjekla, až se hosté zmateně ohlíželi. Byl to Michael. Smál se na celé kolo. „ Ty jsi ale trdlo." řekl. Na oko jsem se naštvala. „ To od vás nebylo hezké." postěžovala jsem si. „ Ale prosím tě. Jen zkouším tvůj postřeh." řekl. To nedávalo smysl, ale budiž. Pak se jeho pohled změnil z pobaveného na vážný. „ Dnes se musíš snažit. Přijde můj přítel a já se chci před ním předvést." přikázal mi. Zarazila jsem se. „ Cože? Myslíte přítele jako kamaráda nebo přítele jako toho na chození?" chtěla jsem vědět. „ Ten druhý typ." odtušil. Málem mi vypadla pusa z pantu. Takže on byl celou tu dobu gay? Takže mám velice špatný odhad. „ Dobře." řekla jsem. Usmál se a opět odešel. Otočila jsem se ke zdi a bouchla jsem hlavou o stěnu. Samozřejmě že naschvál. „Bože já jsem tak blbá." zaúpěla jsem polohlasně. „ Děje se něco slečno?" ozvalo se za mnou. Projel mnou mráz. Jeho hlas byl tak příjemný. Otočila jsem se. „ Ale nic. Je vše v pořádku pane Hiddlestone?" zeptala jsem se. Usmál se. „ Takže víte, kdo jsem." pravil. „ A kdo by nevěděl?" zasmála jsem se. „ No, až tak známí zase nejsem. Ale proto tu nejsem. Chci se zeptat, kdo dělá tyhle úžasné cupcakes." řekl. „ Já. A nejsou úžasné, jsou obyčejné." odvětila jsem. „ To není pravda. Je tak vláčný, nadýchaný a sladký. Lepší jsem nikdy neměl." opáčil. „ Děkuji." pípla jsem. Byla jsem z toho rozrušená a opět rudá.