"Eliz,já nechci abys mě opustila. Jsi láska mého života.. ani nevíš,jak to bolí,když mi před očima umíráš,, řekl a rozbrečel se. Při tom držel její ruku. Poté se stalo něco,co nečekal..
Držel jsem ji za ruku. Byla tak chladná.. ______________________________________ Nevím jak, ale usnul jsem. Vzbudil mě až primář. "Ehm.. pane Mendes?,, řekl tiše. Já se začal probouzet. "J-já se omlouvám.,, omlouval jsem se.. "To je v pořádku. Já jen.. za chvíli budete muset jít domů.,, oznámil mi zklesle. Já jen s falešným úsměvem přikývl.
Vzal jsem si mikinu, políbil jsem Eliz na čelo a odešel jsem. Při odchodu jsem viděl úsměv pana primáře. Zřejmě kvůli tomu polibku.
Ještě,než jsem zavřel dveře od pokoje, naposledy jsem se ohlédl po Eliz. Cítil jsem se provinile.Kdybych byl s ní, nic takového by se nestalo! opakoval jsem si pořád v hlavě. Cítil jsem se hrozně provinile..
Byl jsem hrozně nervózní. Bál jsem se, že o ní přijdu. O tu nejskvělejší holku na celý zeměkouli.
Dorazil jsem před hotel. Byl jsem strašně unavenej. Hned jak jsem odemkl dveře od pokoje, skočil jsem na postel. Ale byl tu jeden háček.. nemohl jsem usnout. I přes tu únavu.. pořád se mi v hlavě honilo tolik myšlenek. Já nechal slzy volně téct a prohlížel jsem si naše společné fotky s Eliz. Narazil jsem na jednu úžasnou, u které jsem se hrozně rozbrečel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přesně tohle jsem teď potřeboval.. jen byla škoda, že je to jen na fotce..
Ráno Celou noc jsem nespal. Pořád jsem myslel na Eliz a prohlížel si naše fotky.
Bylo sedm hodin. Nemocnice povoluje návštěvy od půl osmé, takže jsem se šel obléct.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ani jsem nesnídal. Vůbec jsem neměl hlad.
Už,už jsem vyrážel, ale najednou jsem potkal někoho, koho jsem opravdu nečekal. Cameron..
"Ahoj.. slyšel jsem, co se stalo.,, řekl zklesle. Sice ho ze srdce nenávidím, ale v tomhle případě mi přišel jako vyměněnej... a bylo to poprvé, co mi neřekl Čau Kámo!!.. "Ahoj.. jo. Je to strašný..,, řekl jsem se slzami v očích. Najednou jsem řekl něco, co jsem vlastně říct nechtěl.. "Jedu do nemocnice. Chceš jet taky?,, "Jo.. a rád.,, usmál se.
Šli jsme tedy k autu. Nastoupili jsme a já hned zapl rádio. Zrovna hrála moje písnička ("Never be Alone,,). "Super, tu písničku mám rád!!,, řekl Cam, aby přerušil to ticho. "Opravdu?,, ptal jsem se překvapeně. Cam se zasmál. Já se taky po chvíli musel zasmát.
Dorazili jsme do nemocnice. Celou cestu jsme mlčeli.Došli jsme před pokoj, kde ležela Eliz. Mě se chtělo brečet.. dokonce i Camovi. ______________________________________ Chci se omluvit, ale teď nebudu moct psát.. musím se učit na zkoušky 😣🔫
