Spojení hudbou...

2.kapitola

Když jsem byla malá, maminka mi zemřela na rakovinu, tatínek z toho byl na tolik zdrcen že nakonec sám zemřel žalem, to už nás ale měla v péči teta, ta nás ale nikdy ráda neměla. Vychovali jsme se s Davidem sami, vzhlížím k němu jako k otci a moc si ho vážím. 

,,Je u tebe volno ?" vytrhl mě z přemýšlení nějaký kluk. ,,Jasně" sedl si naproti mně sotva otevřel pusu věděla jsem o co mu jde, jmenuje se Luis a bydlí tady nedaleko, chvilku jsme si povídali, bude mu dvacet a bydli sám. ,,Zajdeš se mnou ke mně domu? Nebo jsem moc drzý, a dáš mi košem ?" řekl náhle a já se rozesmála ,,Jen pod jednou podmínkou" koukal zmateně a tak jsem dodala ,,Pak mě doprovodíš k hotelu" ledy byli prolomeny a šlo se. Venku už bylo chladněji ale pořad příjemně.

Do dveří už jsme vcházeli oba se stejnou touhou, sotva zaklapli dveře přimáčkl mě k nim a začal mě líbat, zvedl si mě do náruče a hodil na postel. Stáhl mi kalhoty a vylezl si na mně a líbal mne všude po těle a já se nechala jeho rty unést do nebe...

,, Doufám že víš že milovat tě nebudu" řekla jsem rozhodně při oblékání kalhot. ,,Počítám s tím" řekl to smutně ale přitom smířeně. ,,Kolik je vůbec hodin? nechala jsem si telefon v hotelu" ,,Půl devátý, proč? Někdo tě bude hledat ?" Byl tak roztomilý, chtěla jsem jeho úsměv vlastnit. ,,Budu muset" už jsem byla ve dveřích když mě chytil za ruku ,,A co naše dohoda ?"usmál se ,, Rio je večer divoký, jdu s tebou". Neprotestovala jsem a šla s ním ruku v ruce tmavým městem, všude blikaly neony a z každého domu zněla hudba. ,,Kláro,já..."  ,,Já vím, taky bych tě chtěla ještě někdy vidět, ale nemůžu, srdce mi to nedovolí..." 

Mám slzy na krajíčku , už proto mu musím dát rychle sbohem. ,,Sbohem Luisi" políbil mě na čelo ,,Sbohem Kláro" Odešel. Koukám za jeho mizející postavou, zhluboka se nadechnu a vstoupím do hotelu.

V pokoji se mi Vee vrhla kolem krku ,,Kláro já tě zabiju kde jsi byla tak dlouho" Překvapilo mě to a tak jsem jí nic neříkala a jen jí držela v objetí.

,,Chci to vůbec vědět Kláro ?" David stál za Vee, byl naštvaný. Koukal na mě jako to dělával táta než nás opustil. Měla jsem strach, poznal to, přišel ke mně a chytil mi obličej do svých dlaní utřel mi slzy ,,Todle mi nesmíš dělat, jsi jediná co mi zbyla Kláry." řekl mi smutně dal mi pusu. Pohladil mě na místě kde měl ještě před chvílí Luis svoje rty.

Šla jsem hledat telefon. Jasně, zůstal na posteli, jako všechny moje věci. Smetla jsem vše na zem, krom plyšové koaly od maminky převlékla jsem se a pustila jsem si kytarové sóla. Lehla jsem si ke koale, objala jsem jí a usnula.   

V mediích je David. Snad se vám zatím příběh líbí.