„Tak pojď už ! “ Okřikla mě mamka stojíce před domem u auta. „ No jo furt. “ Zamumlala jsem potichu aby to neslyšela. „ Nemysli si že tě neslyším. “ Vykřikla z otevřeného okénka auta. „Ghhh“ zamručela jsem.
Vzala jsem kufr ve kterém byly mé sbalené věci a naposledy se koukla na náš dům. Vyhrkly mi slzy do očí, takže jsem viděla rozmazaně. Otočila jsem se a pomalu odcházela se skloněnou hlavou k nastartovanému autu. Cesta mohla začít.
Museli jsme se přestěhovat, protože mámu vyhodili z práce a sama nájem nestihne splácet. Tátu nemám. Mám jen mámu a mladší sestru Sindy, které je teď pět. Jmenuju se Kerry a právě mi je 16. Na základní škole jsem byla šikanována a proto se vyhýbám větším skupinám lidí. Dalo by se říct že mám z lidí fóbii. Teď se má ale vše změnit. Nový domov, noví lidé, nový začátek.
Přijížděli jsme k našemu novému domu po štěrkovité cestě, která lemovala malou kamennou kašnu na kulatém trávníku před domem.
Dům jsme zdědili po bohatším strýcovi, tak jsme se do něj rozhodli nastěhovat. Sice je velký, ale když některé pokoje nebudem využívat tak se bude uklízet celkem snadno.
„Tak jsme tu.“ Řekla zvesela mamka a zatáhla ruční brzdu. Vystoupila jsem jako první a zhluboka se nadechla. Ten čerstvý vzduch co nás obklopoval, ten zpěv ptáků okolo. Je to nádhera. Vypadalo to jak nějaké sídlo strašně bohatých lidí. Po zdech levé poloviny domu se plazil břečťan až téměř ke střeše. Cestičku dlážděnou kameny od příjezdové cesty zdobily červenobílé růže a na zemi kolem nich ležel okrasný mech. Úplná pohádka. Připadala jsem si jak princezna.
„Tu máš “ řekla mamka a natahovala ke mě ruku s klíčem. „To je pro mne čest!“ Radostně jsem zajásala a s chutí šla odemknout staré dřevěné dveře. Atmosféru doplňovalo kovové klepadlo ve tvaru vavřínového věnce.
Klop. Ozval se zvuk odemknutí. Pomalým pohybem jsem dveře otevírala, samozřejmě vzraly, až to bylo slyšet i u auta.
Polootevřenými dveřmi jsem se nakoukla dovnitř a s otevřenou pusou úžasem jsem prudce otevřela. To byla blbost. Rozvířila jsem prach co tam byl usedlý za ty léta a téměř nic nebylo vidět. „Mami!!“ Vykřikla jsem a okamžitě sem přiběhla i se sestrou. Položila tašky na první schod z pěti a přišla za mnou nahoru k hlavním dveřím. Mladší sestra mi proběhla mezi nohama a vystřelila dovnitř jako malá myš. Zavrávorala jsem, ale naštěstí mě mamka zezadu za ramena přidržela. „Sindy!“ Zařvala jsem na ni. Ta ale nevnímala a letěla dál chodbou, přitom měla roztažené ruce a vydávala zvuky jako letadlo.
Odložila jsem na chodbě svůj kufr a šla si prohlédnout zbytek domu. Po sestře nebylo ani vidu ani slechu. Na zemi v prachu byly vidět jen její stopy. Rozhodla jsem je sledovat. Nepozorovala jsem kam jdu, musela jsem se soustředit kudy stopy vedou. Vyšla jsem do prvního patra a stopy na chvíli zmizely. Mohla jsem se rozhodnout do leva nebo do prava, naštěstí jsem zaslechla v pravo šramocení, tak jsem se tam vydala. Šla jsem potichu abych Sindy překvapila a bafla na ni. Pomalu a potichu jsem vzala za kliku dveří u kterých byly její stopy. Prkenná podlaha mírně vrzla, okamžitě jsem zůstala nehybně stát. Jakmile se vše uklidnilo, opět jsem vykročila sledovat sestru. Nakoukla jsem opatrně jestli by mě nemohla zahlédnout, jenomže v pokoji nikdo nebyl. Koukala jsem pod stoly, do skříní, kde byly jen staré hadry, ale nikde nebyla. Stopy vedly jenom jedním směrem a to jen kousek za dveře. Nebylo vidět že by se vracela. Rozhodně do tohoto pokoje musela vejít. „Sindy?“ Promluvila jsem nejistě do prázdného pokoje. Nikdo se ale neozýval.
Úplně jsem zapomněla na čas. Sešla jsem tedy do přízemí kouknout jestli tam je někde mamka a případně jí pomoci s vykládáním zavazadel z auta. Seděla v jídelně na židli a unaveně oddychovala. „Teď jsem si říkala že ti půjdu pomoct, ale koukám, že si to zvládla úplně sama.“ Rýpala jsem do ní jak je mým zvykem. „Narozdíl od tebe,mladá slečno, mi tvá o jedenáct let mladší sestřička pomáhala.“ Odfrkla mi s mírným hněvem ve výrazu její unavené a spocené tváře. „Ale vždyť Sindy šla nahoru ! Byla v tom horním pokoji, kam vedly její stopy ! “ Začala jsem zvyšovat hlas, protože není možné aby byla na dvou místech zároveň. Najednou vešla do domu Sindy a já se nezmohla ani na jedno slovo, jen jsem na ni hleděla jak na přízrak, když nesla poslední zavazadlo z auta.
Kdo byl tedy nahoře ? Mohly to být staré stopy ? Ale co by vysvětlovalo ten hluk co se ozýval z pokoje.
