Wolf blood

4

Pomalu jsem kráčela chodbou školy na odpolední vyučování, když v tom mě někdo chytil za loket a zatáhl mě do opuštěné učebny.

,,Moone !!" Vykřikla jsem a chytila ho pod krkem. On jen hlasitě a těžce polkl. Začali mi zářit oči, nabíhaly mi žíly. Krev začala proudit rychleji. Cítila jsem to. Začalo to bolet. Zuby se mi opět prodloužily. Měla jsem toho dost. Ho jsem měla dost.
,,Co chceš?" Zeptala jsem se ho. Držela jsem ho stále pod krkem, když se mu najednou rozzářily oči. Nemusela jsem ničemu rozumět, a i tak jsem věděla, že je zle. Silně mě chytil okolo zápěstí a já sykla bolestí. Vymanil se z mého sevření a přirazil mě zády ke zdi. Ruce mi silně držel v úrovni hlavy. Byla jsem zcela bezbranná. Už jsem myslela na nejhorší. Koukala jsem mu do očí a všimla si, jak mu začínají opět nabírat šedou barvu.

Zrychleně jsem dýchala nemohla jsem z něj odtrhnout pohled. Srdce mi bušilo, jako o závod a jeho oči mě propalovaly skrz na skrz. Ale nebylo to zlostné, či nenávistné. Naopak se na mě díval něžně.

Najednou však oční kontakt přerušil a zadíval se mi na rty. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky. Hlavně to, že od minulého roku vypadá lépe. Má mnohem více ostrých rysů v obličeji, což ho činilo mnohem starším, než ve skutečnosti byl. Šedé oči, stále směřující na mé rty, byly hezčí a přitažlivější než obvykle.

Pomalu jsem pohledem sjížděla k jeho rtům. Měl je pootevřené a šlo vidět, jak mu mizí tesáky. Začal se přibližovat a pomalu povolovat stisk svých rukou.

Přivírala jsem oči a poddávala se tomu pocitu. Najednou se však zarazil. Zadíval se mi do očí a já ho zmateně pozorovala. Pustil mi ruce a odrazil se od stěny. ,,Chtěl jsem ti jen říct, ehm že dnes to zrušíme" odkašlal si a nahodil opět kamenný výraz, jakoby se nic nestalo. Mnula jsem si zápěstí a snažila se si všechno srovnat v hlavě.

,,Cože! Chci vědět, co jsem zač!" začala jsem po něm zoufale křičet. Celý den jsem nemyslela na nic jiného. Nešlo mi do hlavy, co bych mohla být, když ne vlkodlak. A proč se tohle děje zrovna mně, když moji rodiče jsou normální. Pochybuju, že je to něco, co se přenáší vzduchem.

,,Podívej Greenová, je úplněk. Sejdeme se jindy. Tohle nemůžu riskovat" řekl mi a já se na něj s hlavou plnou otázek bezmocně dívala.

,,Sejděme se později odpoledne tedy" navrhla jsem.

Promnul si obličej. ,,To taky nepůjde. Takto to nefunguje." Rozhodil rukama.

,,Moone uzavřeli jsme dohodu. Podali jsme si ruce. Už není cesty zpět" řekla jsem paličatě a odkráčela z učebny pryč.

Do hodiny jsem přišla opět pozdě. Učitel mě pokáral, že mám štěstí, že mám tak dobré výsledky, jinak by to začal řešit. Odkývala jsem mu každé slovo a posadila se k Amy.

Rudovláska se na mě zadívala. ,,Kde jsi byla?" Otočila se směrem ke mě.

,,Zaspala jsem" odpověděla jsem mezitím, co mé myšlenky stále směřovaly k tomu, co se stalo v té prázdné učebně. Přesněji k tomu, kdo tam semnou byl.

,,Je odpoledne Lily..." pozvedla obočí a já si v duchu zanadávala. ,,Pokud mi to, jako své nejlepší kamarádce" kladla velký důraz na slova nejlepší kamarádce ,,nechceš říct, tak fajn. Ale pak za mnou nechoď a nebreč, že teď nevíš, co dělat" urazila se na mě a začala se věnovat hodině. Ach Amy kdyby jsi mi jen mohla pomoct.