Kim zemřela, nedokázala jsem bez ní žít. Myslela jsem, že mi srdce pukne žalem. Abych si nepřipadala tak sama, našla jsem si přítele, Adama. Je to nejhodnější člověk jakého znám, teda až po Kim.
Když jsme spolu byli dva měsíce, Adam se rozhodl, že si nechá udělat tetování. Nádherného draka, který se mu táhne od ramene, přes záda, až po začátek stehna. Zdálo se mi divné, že tater Bruno mu dal tetování zadarmo.
Když se Adam vrátil od Bruna domů, bylo mu nějak špatně. Řekl, že to bude nejspíš tím tetováním. Když to nemohl vydržet, rozhodl se, že si půjde lehnout. Šla jsem s ním.
Probudila jsem se ve tři ráno. Adam vedle mě ležel ve strašlivé křeči. Rty měl fialové. Žíly na krku vystouplé a tetování zarudlé. Snažila jsem se ho vzbudit, ale nereagoval. Okamžitě jsem zavolala záchranku.
Během deseti minut už Adam ležel v sanitce. Vrátila jsem se do postele a začala jsem brečet.
Na druhý den jsem se vrátila za Brunem do taterského salónu. Byl tam nechutný zápach.
"Bruno, jsi tady?!"
Žádná odpověď.
"Hej, Bruno!"
Nic. Na konci místnosti jsem si všimla černého závěsu. Pomalu jsem došla až k němu. Chytla jsem ho za roh a trhnutím jsem ho vytrhla ze zdi. Polil mě chlad. Ten pocit byl nechutný. Za závěsem byla dlouhá chodba plná mrtvých těl, krve a zápachu. V popředí ležel můj milovaný Adam politý krví a zelenou slizkou tekutinou.
