V naší škole byl den otevřených dveří a já jsem pomáhala paní profesorce. Jako vždy u toho byla přítomná i moje sestra Kim.
Po uplynutí asi dvou hodin jsme mohly jít konečně domů. Kim navrhla: "Hele Agnes, pojďme si povídat strašidelné příběhy." Samozřejmě jsem souhlasila a Kim spustila o mozkožravých zombících.
"Kim, já potřebuju na záchod." řekla jsem. A tak jsme šly.
První podivná věc bylo, že nefunguje fotobuňka, druhá, že všechny záchody jsou ucpané a ta třetí, že mě ani Kim se už nechtělo na záchod.
Vyšly jsme ven a pokračovali dolů po schodech. "Agnes, nevíš kdy nám jede autobus?"
"Až za hodinu." odpověděla jsem
Za necelou minutu jsme se konečně doploužily až do přízemí. Naráz se ozvalo ohlušující BUM. Vypadl proud v celé škole. Kim přestala brebentit a já jsem slyšela jak se směrem od nás ozývají kroky.
"Kim, jsi tady?"
"Ano, jsem, co to bylo?"
"Netuším, ale raději pojďme."
Nejdřív jsme šly rázným krokem a potom jsme se daly do běhu. Vedle mě se přestaly ozývat Kiminy jemné kroky. Dostala jsem hrozný strach, ale nic jsem neřekla.
Za chvíli jsem zaslechla silný ženský výkřík. Ten hlas patřil Kim!
"Kim!!!"
Ten výkřik šel že šaten! Okamžitě jsem začala sprintovat. Zapl se proud. Doběhla jsem k mojí skříňce a tam v krvi ležela Kim.
