Nový život

Změna

Je mi 16. Jmenuji se Laura. S rodiči bydlíme kousek od lesa ve vesnici jménem Lovije jmenuje se tak, protože v lese se nachází propast hluboká 30 metrů a na druhou stranu tak 2 metry široká, ale na délku to není ani zaznamenáno jak dlouhá je. Říkalo se, že sem chodili zvláštní tvorové lovit nás nebo naší zvěř. Dnes se o těch tvorech hovoří jen v pohádkách a legendách.
Dnes jsem se vrátila dřív ze školy. Vešla jsem do domu a uslyšela divný hluk v kuchyni. Šla jsem se tam potichu podívat a vidím mamku a tatínka jak se baví s nějakým cizím mužem, co je varuje před něčím zlým. Radí jim, aby to hned té osobě řekli. Já nevěděla o co jde a tak když divný muž odešel šla jsem je pozdravila a chtěla jít do pokoje jenže mě zastavili a řekli ,, Lauro počkej musíme si promluvit." Trochu jsem se bála co se děje, ale i tak jsem odpověděla : ,, Ano co potřebujete." ,, No víš mi jsme ti něco neřekli, jsi adoptovaná. Vzali jsme si tě když ti byl jeden rok." dořekl táta.  ,, Cože to je nějaký vtip" řekla jsem udiveně. ,, Ne není" odpověděla mi mamka. ,, Dobře tak jo, můžu si už jít dát věci do pokoje?" Zeptala jsem se s klidnějším hlasem. Přikývli na souhlas a já šla. Zavřela jsem dveře, převlékla se a slezla oknem na zahradu. Potřebovala jsem si uklidnit myšlenky, proto jsem šla do lesa si zaběhat. Dělám parkur takže se vždy v lese odreagovávám skákáním po různých pařezech a tak, ale dnes jsem na to neměla náladu. Doběhla jsem k propasti zatím jsem se nikdy neodvážila ji přeskočit. Dnes mi bylo, ale vše jedno proto jsem se rozběhla a skočila. Naštěstí jsem přeskočila bez sebemenšího zranění. Sedla jsem si ke stromu a zavřela oči. Po chvíli slyším kroky, které se rychle blíží. Otáčím se, ale nikde nic. Podívám se zpět před sebe a vidím kluka zhruba v mém věku s zelonohnědýma očima a hnědočernými vlasy, dokonalou postavou, kterou mu tričko dokázolo obkreslit. V ten moment jsem nevěděla co od něj mohu čekat. Jak jsem nad tím začala přemýšlet zeptal se mě: ,, Co tu děláš nikdy jsem tě tu neviděl." ,, No já jsem Laura bydlím za propastí ve vesnici Lovije." On se podíval nevěřícně a řekl: ,, Aha, ale jak to že si přeskočila propast a vůbec když si od tam tud tak jak to že mě vidíš, normální lidé nás nevidí " řekl úplně vykolejeným hlasem. ,, No tak to já ti nevysvětlím, jediné co jsem zjistila dnes je to, že jsem adoptovaná." ,, No a není to tím, že si možná dcera někoho odtud" řekl s úsměvem. ,, Možná máš pravdu." ,, Mám nápad půjdeš se mnou do města a zeptáme se našich jestli neví o někom, kdo ztratil nebo dal pryč své dítě." ,, No dobře," řekla jsem s nedůvěřivostí, přece je to cizí člověk, ale tenhle kluk ve mě vzbuzoval velkou důvěru jakou jsem k nikomu jinému jěště nepocítila. Najednou mi přišlo, že ho znám celý život. ,, A jak se vůbec jmenuješ?" zeptala jsem se ho. ,, Dimitrij Dragonýr." ,, Velice mě těší Dimitri." řekla jsem s úsměvem, protože konečně znám aspoň jméno. Mé myšlenky náhle Dimitri přerušil: ,, Už jsme tu." Ptám se: ,, Co vždyť tu nic není." On se mi zasmál a řekl: ,, Zatím jde vidět, že si z lidského světa, tady je totiž brána kterou můžeme otevřít jen mi." ,, Počkej kdo mi?" On se trochu zarazil a odpověděl: ,, Znáš klasické povídačky jak od propasti chodili lovit zvláštní tvorové, no tak je to pravda až na to, že jsme lovili jen zvěř. Naše populace se skládá z větší části z vlkodlaků, upírů a míšenců jako třeba já. No a ta menšina to jsou draci, bestie, kentauři a pohádkoví tvorové jako jsou jednorožci a tak." Jediné na co jsem se po jeho slovech zmohla bylo jen kývnout jako, že to chápu, i když mě to děsilo. Děsila mě představa, že kdyby jen chtěl může mi hned ublížit, přeci jen on je ten kdo je tu upíro-vlkodlak. K mému překvapení pak jen dodal, že jako míšenec dostal z matčiny upíři strany schopnost ovládat vodu a od otce schopnost ovládat oheň a že vlci a upíři klasický umí ovládat jeden z živlů, ale že jen málo, kteří kříženci dokážou ovládat všechny, většinou ovládají jeden až dva.Ta to informace mě vykolejila o trochu víc než jsem byla na čež on se jen usmál, protože viděl mé zmatení v obličeji. ,, Lauro buď v klidu já tě nesežeru ani nemám v plánu ti ublížit a chápu, že ti to teď nedává smysl, ale zachvíli si zvykneš uvidíš." ,, Ehm dobře Dimitri snad máš pravdu" neubránila jsem se úsměvu, když jsem se na něj podívala jak si mě prohlíží jestli mu vážně věřím a já jen doufala, že ten usměv mu postačil jako souhlas.  Došli jsme k jeho baráku. Vstoupili jsme a hned ho jeho maminka vítala a řekla: ,, Chlapče co pak to máš sebou za krásnou dívku." V tu chvíli on zrudnul a snažil se to nějak zakrýt, jako kdyby jeho maminka nic neřekla. Ale pak se zeptal: ,, No mami já mám ještě dotaz, tady Laura je z lidského světa, ale viděla mě i když by neměla a potom mi prozradila že je adoptovaná, nevíš o někom kdo dával zhruba před 16 lety dítě na adopci do lidského světa nebo se někomu dítě ztratilo?" Ona rychle zareagovala: ,, No víte.... Jednu rodinu znám mají ještě dceru a syna a těm dítě bylo uneseno zhruba před tou dobou, ale bydlí poměrně daleko odtud až v Golii, mohu vás tam třeba zítra zavést tedy spíš přenést portálem to bude rychlejší," usmála se. Oba jsem přikývli, když jsem já najednou vykřikla: ,, Ale co řeknu doma ?" Dimitri mi hned nabídl, že půjde se mnou, abych si zabalila což jeho mamka ho doplnila, že přespím u nich u Dimitriho v pokoji. Což jsme oba vykulili oči a ptali se najednou: ,, Proč?" Jeho mamka odpověděla: ,, Jinde není místo a vy to zvládnete. " Oba jsme znovu přikývli, protože ani jeden jsme neměli odvahu odporovat. Na jednu stranu mi to skoro vůbec nevadilo Dimitri je hezký a sympatický takže to pro jednou zvládnu.
Dimitri
No tak to je hezký Laura bude u mě a určitě zjistí, že se mi líbí. No, ale co mám takový pocit, že já jí taky. Ona je uplně úžasná každý její usměv mě dostává do kolen což se mi u jiné dívky nikdy nestalo. Cítím potřebu s ním být a chranit jí na každém jejím kroků je vyjímečná, je to jako kdybych s ní už dávno mluvil jako kdyby jsme spolu trávili všechen čas mého života. Je to jak kdbych právě poznal spřízněnou duši svého života. 
Laura
,, No měli by jsme vyrazit ať se stihneme vrátit." Dimitri: ,, Dobrá připomínka tak jdeme."