Nový život

Cesta do Golie

Laura
Jelikož jsem si včera přinesla věci z domova, nemusela jsem dnes moc balit, musela jsem si tam dát jen pyžamo. Dimitri však měl balení poměrně dost. Sic si nakonec vzal jen pár věcí, balení mu trvalo půl hodiny.
Proto jsem si do něj musela rýpnout : ,, Dimitri já nevěděla, že už jsi horší než ženská." On se začal smát a pomalu ke mně přistoupil se slovy: ,, Mám ti dokázat, že jsem chlap." Hned co to dořekl podíval se mi do očí, vzal mě kolem pasu a usmál se šibalským úsměvem. Když to udělal řekla jsem mu: ,, No když to stihneš rychle." Řekla jsem to schválně, abych viděla jak na to bude reagovat. On se jen začal smát. Já jsem neodolala a oba jsme se smáli jak dva cvoci. Však on udělal něco co jsem vůbec nečekala. Začal mě líbat. Nejdříve jsem se lekla, ale po malé chvíli jsem začala spolupracovat. Chvíli nám trvalo než jsme se odtrhli. Popravdě si myslím, že by jsme tam stáli do teď, kdyby mezi dveřmi nezačala tleskat jeho mamka. Se slovy: ,, No, kdybychom nepospíchali tak bych vás nechala, ale teď už pojďte k portálu, ať na nás pan Boler dlouho v Golií nečeká."
Oba jsme se na sebe podívali a zasmáli se. ,, To byl teda trapas, promiň Laury. Asi začnu zamykat." Jen jsem se na něj pousmála a odpověděla: ,, To nevadí aspoň víme, že už musíme."
Dimitri vzal svou i moji tašku a vyrazili jsme do obýváku k portálu, kde už jeho mamka čekala. Vůbec jsem netušila co se bude dít, proto když jeho maminka vytáhla řetízek na kterém byl přívěsek s čtyřlístkem tak mě to překvapilo. Najednou ho přiložila k portálu a ten se otevřel. Dimitri mi začal vysvětlovat: ,, Každý rod má svůj symbol my máme čtyřlístek, protože náš rod přinesl hodně štěstí v dějinách našeho světa. Proto taky máme titul knížecího rodu, za odměnu našich skutků pro zemi." Jen jsem mu přikývla bylo zvláštní poslouchat, že patří do tak důležitého rodu. Už jsem byla zvědavá, jestli tam ti lidé co o nich mluvili budou moji rodiče. Během pár minut nás portál přenesl do Golie, když jsme z portálu vystupovali už tam čekal muž v šedém obleku, byl to pan Boler Dimitriho mamka se s ním hned vítala i Dimitri mu třásl rukou, že ho rád vidí. Jen já stala a čekala co se bude dít dál. Pan Boler ke mě přistoupil podal mi ruku a představil se: ,, Ahoj Lauro moc mě těší jsem Leo Boler klidně mi můžeš tykat. Claris, mi volala, že jsi nejspíš potomek místního královského rodu Volfgangů, ale netušil jsem, že vážně jim budeš tak podobná. Bohužel teď jsou oni i jejich děti pryč do soboty. Takže tu musíte zůstat v hotelu než se vrátí, ale aspoň poznáš místní "lidi"."
,, Také mě těší. Jen by mě zajímalo proč Leo ty nedokážeš poznat přesně, že jsem jejich dcera?" Zeptala jsem se s údivem.
Chvíli se zamyslel a otočil se k mamce Dimitriho (Claris) a odpověděl mi smutným hlasem: ,, Víš Lauro já a rodiče Dimitriho jsme sice jejich nejbližší přátelé, ale ani s námi to nikdy moc nechtěli rozebírat. Pouze víme, že to poznají kdyby se jejich dcera vrátila má prý něco co nikdo jiný nemá."
,, Aha, škoda ráda bych už věděla, jestli to jsou moji rodiče."
,,To se určitě v sobotu dozvíš, vždyť je čtvrtek sobota je za rohem. A pojďte se ubytovat jsem unavená chci si pustit film." Prohlásila Claris.
A tak jsme šli. V hotelu si Claris vzala pokoj jen pro sebe a nám vybrala pokoj se dvěmi postelemi naproti svému prý, aby nás mohla kontrolovat.
S Dimitrim jsme byli už také unavení a i když byly teprve čtyři hodiny odpoledne rozhodli jsme se pustit si film na pokoji a odpočívat.

Ahoj doufám, že se vám můj příběh zatím líbí teď jsem se konečně zmínila jak se jmenuje Dimitriho maminka ( Claris) proto teď už budu psát spíš její jméno tak si ho pamatujte ;-)