Secret Family (NCIS LA)

1. kapitola

Henrietta Langeová alias Hetty se s úlevou napila čaje. Dneska už padla, další teroristický útok naštěstí skončil dřív, než vůbec začal. Něco jí ale říkalo, že to pravé ořechové teprve začíná. 

Odmítla však na to v této chvíli myslet. Dnes ale byl letní slunovrat. Celá její 'rodina' přijela, aby oslavila osmnácté narozeniny její nejmladší svěřenkyně. Rozhodla se pospíšit si a zaklapla notebook. Na důkaz jejích myšlenek jí v kabelce zavibroval mobil. Volala jí Grace.

Grace Stevensová byla taktéž člen její rodiny. Jako všichni ostatní, neměla rodinu a asi do patnácti let vyrůstala v dětském domově.
Hetty adoptovala osiřelé děti bez rodin, cvičila je na agenty, ale přesto pro ně chtěla jen to nejlepší. Dala jim vše: rodinu, zázemí, vzdělání, včetně toho výcvikového.
Přesto se vyskytla výjimka.
Lauren Hunterová byla její první, dalo by se říct, dcerou, zemřela před pěti lety, ale ona sama moc dobře věděla, že zrovna jí měla nejraději.
"Ano?" řekla do telefonu.
"Víš, co je dnes za den? Všichni na tebe čekáme!" ozvala se pobaveně a trochu vyčítavě Grace. Hetty mrkla na hodinky. Devět minut po deváté.
"Jsem na cestě," odpověděla a už si to mířila rovnou ke svému autu. Žádné zdržování.

Zaparkovala před domem, protože v garáži už nebylo místo. V domě jí přivítal závan něčeho dobrého, včetně dobré nálady. Ji ovšem ze všeho přepadla nálada smutná. Přestože tvořili pořád velkou rodinu, jedna z nich už tady není a nikdy už ani nebude.
Lauren Hunterová vybuchla v autě.
Zbytek rodiny nyní představují: Grace, Juliet Hunterová-Snyderová, které nikdo neřekl, než Jul, Charlie Waytt a částečně i Paris Summerskillová, kterou sice neadoptovala, ale byla její mentorkou od začátku její kariéry v NCIS a po několika letech už o ní Hetty mluvila, jako o dalším dítěti a Paris o Hetty jako o své matce. Sama tu svou vlastní moc neznala. Což znamenalo, že Henriettin dům teď okupoval i zbytek Rudého týmu. Ale nijak jí to nevadilo. Právě naopak.

"Akorát včas, začíná právě pořádný mejdan" zazněl Julin hlas ode dveří z obýváku. Šla jí naproti a široce se přitom na ni usmála. Hetty se nuceně pokusila o úsměv, ale vůbec se jí to v té chvíli nedařilo.
Julietbyla absolutní kopií svého otce, co se povahy týkalo a vzhledem byla zase celá Lauren, až na barvu očí. Ty blankytně modré, u kterých jste měli pocit, že vám vidí až do duše, zdědila Juliet po otci. Hetty často zabolelo u srdce se stále živou vzpomínkou, když se jí dívala do tváře.  Měla vždy přitom vyčítavý pocit, že selhala na celé čáře.
Žádný rodič by neměl pohřbít své dítě! Pomyslela si trpce. Tuhle větu si opakovala dost často.

Grace přistoupila k Hetty a zkoumavě se na ní podívala. A pak se zahleděla směrem, kterým se dívala. Jul se zase vesele bavila s Paris a Claire Keatsovou, Parisinou kolegyní a na Hetty už skoro zapomněla.
"Já vím," řekla potichu Grace. Hetty se k ní otočila. "chybí nám, úplně všem." dodala a myslela tím Lauren, Julietinu matku. Grace k Lauren vzhlížela, jak už to mezi sourozenci bývá, i když do rodiny přišla jako skoro dospělá a Lauren brala Grace pod svá křídla nebo jí kryla, když Grace se ve své pubertě bouřila.
Hetty neodpověděla.
„Nikdy ale nepochopím, že se naše hrdá Lauren dala dohromady s tím ironickým troubou ze CIA."
pokračovala Grace a krátce se zasmála, ve snaze Hetty trochu zlepšit náladu. Hetty ale tohle moc netrápilo.
Sice Laureninýho partnera neschvalovala od samého začátku, ale v hloubi duše mu byla vděčná, protože Lauren byla s ním prostě šťastná. Sice jí málem odvezli, když jí Lauren oznámila, že čeká dítě, ale jakožto pro svou dceru pro ní chtěla to nejlepší.
Byla u toho, když se Juliet narodila, viděla jí růst, viděla její první kroky a slyšela její první slova, tehdy si připadala, že opravdu něco dokázala. Naopak, když viděla, jak její nejstarší dcera vybouchla v autě, měla co dělat, aby se nesložila. Jul tehdy bylo třináct. Do té doby bydlela se svou matkou a po její smrti se nastěhovala ke svému otci, Michaelovi Snyderovi. Její rodiče nebydleli spolu, dohodli se na tom, že by to bylo nebezpečné, protože byli oba agenti a to na poměrně vysokých postech.
Na tom se shodli, když se Michael jednou vrátil do společného bytu málem v pytli na mrtvoly. Juliet byly dva roky. Lauren se s dcerou přestěhovala, Michael zůstal v bytě a všude rozhlásil, že byl ženatý, ale rozvedl se. Pravdu věděla jen Laurenina rodina a  Michael. Juliet bydlela se svým otcem ani ne pár měsíců, když ho zabil ve službě ruský mafián a obchodník se zbraněmi, Isaac Sidorov. Juliet se znovu stěhovala, a to k Hetty, přičemž u ní doma padla tísnivá nálada, kterou jen tak tak někdo aspoň trochu sem tam rozptýlil.
Hetty začala Jul cvičit, když jí bylo 15, protože když bydlela v domě se samými agenty, z čehož Danny z Rudého týmu měl plno keců a potřeboval sem tam propleskat, nebyl výcvik od věci. Každopádně Hetty brala Jul jako svou vnučku a rozhodně ji chtěla vidět v bezpečí, takže s tréninkem to nijak nepřeháněla.

Danny v pochodoval do obývacího pokoje s dortem na tácu v rukou a všichni se semkli a začali sborově zpívat Všechno nejlepší.
Danny s Davem schválně zpívali strašně vysoko, až jim začal přeskakovat hlas, tudíž se většina osazenstva v obývacím pokoji spíš smála, než zpívala.
Jul vypadala šťastně, v modrých očích se jí jen jiskřilo a usmívala se na všechny strany.
Sfoukla svíčky a vykouzlila pukrle, jakmile jí začali všichni tleskat.
„Fajn, první já!" Charlie si razil cestu mezi ostatními s velkou krabicí a slavnostně ji Juliet předal.
Zmiňovaná mu věnovala spiklenecký pohled, a ze srandy s krabicí zatřásla. Nic ale neslyšela, částečně se jí ulevilo, že v tom není nějaké zvíře, bowlingová koule nebo jiná bejkárna, která by Charlieho napadla. 

Věděla to z vlastní zkušenosti.

Pomalu otevřela krabici, ale hned po Charliem hodila obličej.
„Děláš si srandu?"
Charlie se zlomil v pase smíchy, ale ostatní okolo nechápali.
Naštěstí měla Jul mimo smyslu pro sarkastické poznámky a nulového smyslu pro autoritu, i smysl pro humor, a když počáteční šok vystřídala žertovná nálada, vybalila bílý plyšový overal s kapucí, na kterém byla našitá ouška, skoro jako ovčí. Následně se rozesmáli ostatní.
Materiál byl ale příjemný a Juliet hned plánovala, jak v něm bude v zimě teplo.
Zbytek večera proběhl v klidu.
Jul dostala hodně kosmetiky, oblečení, a nějaké drobnosti.
Prostě normálka.
Normální oslava.
Třeba Paris jí dovezla z Itálie knihu s fotografiemi renesanční Florencie a Grace jí sehnala lístky na koncert její oblíbené kapely.
Kolem jedenácté večer se vydala spát.
Většina rodiny jí následovala, ale někteří se rozhodli, že budou pokračovat v ‚mejdlu', jak to poeticky nazval Danny. Na jeho slova jen zakroutila pobaveně hlavou a několika slovy popřála všem dobrou noc.
Otevřela dveře do svého pokoje a přeskákala přes všechny batohy a jiná zavazadla, která si sem nanosila Claire a Paris. Kvůli nedostatku pokojů se musí celá rodina někam naskládat, takže se Hetty projevila jako generál a přesně každému určila místo pro spaní.
Částečně za to mohl Danny s Charliem.
Rudý tým přijel časně ráno a ti dva zmínění a předem dohodnutí, hodili nic netušící a spící Jul ve čtyři ráno, ven do bazénu.
Když pak vylezla, nadávala jako dlaždič.
Hetty následně usoudila, že pokud by Danny a Charlie přespali na zemi ve spacácích v Julietině pokoji, nemusel by to ani jeden z nich přežít.
Jul se konečně dostala ke své posteli a všechno, co dostala a nesla si v náručí, položila na polštář.
Přičemž všemi novými věcmi přikryla malou červenou krabičku.
Rozsvítila lampu u své postele a začala se tím probírat. Krabička jí zůstala až na konec.
Sedla si na postel a chvíli jí jen tak držela v ruce. Snažila si vzpomenout, od koho ji dostala, ale marně.
Nakonec ji otevřela.
Na bílém polštářku ležel jemný zlatý řetízek s kroužkem velkým asi jako dětský prstýnek. Na něm byla připnuta zlatá písmenka; M, J a L.
Jul  nepochybovala ani chvilku o tom, kdo jí to dal.
Vytryskly jí slzy. Sotva si dokázala řetízek připnout na krk.
Tak moc jí chyběli. Oba dva.
Hlavně tátovy ironické kecy a mámino objetí.
Nebo ty ojedinělé chvíle, kdy si rodiče opravdu urvali chvíli času a byli všichni spolu. To se táta předváděl a vyprávěl jí hodně příhod z práce a nebo se občas vrátil z práce trochu naštvaný a třeba jednou zanadával na to, že mu v práci na krk jako partnera hodili nevyzrálé kuře. Celý výjev působil vtipně.
Jul jeho parťáka nikdy neviděla, ale obrázek si udělala podle otce.
Už jen to jméno Vostanik Sabatino znělo šíleně.

___________________________________________________________________________

Ahoj, je na čase dokončit to, co jsem načala. Ale musela jsem to trochu přepsat, protože se mi původní verze už nelíbila a přes takový ten spisovatelský blok bych se jinak nedostala. Snad v tom nemáte zmatek. Za názory budu moc vděčná. :)