Luke Hemmings is my Boyfriend.❤.❤.

Strach....

Luke:

Už jsou to dva dny. Dva dny co se mi neozvala. Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem tak hroznej, že už mě nechce? Zkusím jí znovu napsat.

L- Bonnie? Jsi tu?
Udělal jsem něco špatně?
Nenapsala jsi už dva dny.
Stalo se ti něco?
Mám o tebe stach.
Prosím ozvi se mi.

Pořád nic.. Bojím se o ní...

O půl hodiny později.

B: Ahoj Lukey, moc se omlouvám, ale jsem v nemocnici a byla jsem dva dny v kómatu kvůli nedostatku spánku. Ale už je to nejspíš všechno vpořádku.
L- Bonn, strašně jsem se o tebe bál. V jaký nemocnici jsi? Musím tě vidět. Ikdyž jsi mi napsala, pořád se o tebe bojím.
B- Nemocnice Thomayerova. Kdyby tě nechtěli pustit, řekni, že jsi můj bratranec. Ale co když mě pak nebudeš chtít vidět?
L- To může být tvá nejmenší starost.
B- Dobře, už se těším. :)
L- Já taky. :)

O hodinu později.
Jedu autobusem za svojí kráskou. Za chvilku jsem tam. Když tam dojedu, rozeběhnu se ke dveřím nemocnice. Najdu první sestřičku a zeptám se:
L: Dobrý den, můžu se zeptat na jakým pokoji leží Bonnie Blacková?
S(sestřička)- Noo a jste někdo z rodiny?
L- Ano jsem bratranec.
S- Dobrá, leží na pokoji číslo 13 v druhém patře.
L- Děkuju.
S- Nemáte za co.

O 10 minut později.
Dělá si ze mě někdo prdel ?? Tato nemocnice je jak bludiště. Hledám to tu už 10 minut a pořád nic.. Počkát.. Počkát.. Počkát. Našel jsem to!!!! Konečně! Blížím se k pokoji.. Celkem se bojím. Co když se jí nebudu líbit? Co když se mě bude bát? To snad ne..
Klepu na dveře. Někdo vevnitř řekne dále. Otevřu dveře. Vidím ji. Je krásná. I v nemocniční košilce vypadá rozkošně. Koukáme se na sebe a nikdo neví co říct. Promluvím první já.
L- Ahoj Bonn.
B- Aahoj Lukey. Jsem ráda, že jsi přišel.
L- To bylo to nejmenší co jsem mohl udělat. Cítíš se dobře?
B- Oh ano, cítím se dobře a moc si vážím toho, že jsi přijel. Jsi tu první.
L- Počkat cože? Jak první ? Ty nemáš rodinu?
B- Mám jenom matku, kterou pouze zajímají prachy a na mě kašle a otce nemám, protože zemřel na rakovinu když mi bylo pět. A rozbrečí se.
L- To mě mrzí Bonn. Nechtěl jsem vytahovat staré rány. Vážně moc se omlouvám. Mám tě rád krásko.
Přišel jsem k ní a objal jsem ji.
B- Lukey, věř mi, to je poprvé co vím, že mě má někdo rád. Ano, mam kamarádky, ale s těma si nic takovýho neříkám. A ani nevím jestli mě maj rádi. Jsem vážně ráda, že jsi přišel. Prosím neopouštěj mě. Nechci tu být sama.
L- Neboj princezno už tu sama nebudeš. Už nikdy. Miluju tě.
B- Já tebe taky Lukey.

Povídali jsme si hodiny a hodiny a pořád jsme měli o čem. U oběda jsem ji krmil. Dělali jsme u toho blbiny a kvůli tomu jsem jí zašpinil košili. Smáli jsme se u toho jak lachtani. Po obědě jsme hráli člověče nezlob se. Nechával jsem ji vyhrát, ale ona mě prokoukla a začala schválně prohrávat. Začal souboj, kdo prohraje. Většina lidí soutěží kdo vyhraje, ale my hráli kdo prohraje. Nikdy jsem si neužil tolik zábavy.
Jelikož jsem prohrál, zařval jsem:

Prohraaaaaaaaal jseeeeeem!!!!!!! Jooooooooooooooo!!!!!!!

Ona mi na oplátku řekla:
" za prohru dostaneš odměnu"
A ona mě políbila!!!!!!!!!!!!!
ONA.MĚ.POLÍBILA.PANEBOŽEEEE!! JÁ SE ZBLÁZNÍM!!!!!!!!!

Začal jsem spolupracovat.