Povídky z Bradavic

2# Rande

Už se stmívalo, když Trace a Tristan již mířili ze zapovězeného lesa, kde pro pana profesora Prottona sbírali magické byliny jako trest za to, že se poprali se Zmijozelskými studenty o obraceč času. Trace, jakožto čerstvý prvák se poplašeně držel opravdu blízko svého o čtyři roky staršího bratra Tristana, který, jakoby snad možná také tušil, že dnes se nedostanou domů jen tak.

Tito mrzimorští premianti měli na hradě ještě hodně práce, kterou museli do zítřejší školy dodělat, ale to jim teď starosti nedělalo.

,,Stále víš, kudy nás vedeš?" zeptal se Trace plachým, tichým hlasem očekávajíc tu nejhorší možnou odpověď.

Tristan se rozhlédl ihned, co se zastavil. Rozhlížel se dobré dvě minuty, než nakonec jasně zkonstatoval: ,,Nevím. Pravděpodobně jsme sešli z cesty."

Trace si mírně povzdechl, poté ale mlčel. Věděl, že kdyby vedl on, dopadlo by to stejně, ba ještě o dost hůře. Zavrtěl hlavou a rozhlédl se.

Hoši si oba byli vědomi, že je zde může něco sežrat. Mohlo by se tady objevit naprosto cokoli. Dokonce i něco, o čem se v péči o kouzelné tvory ani neučili. Oba měli krapet nahnáno, avšak ten starší, Tristan, si to před mladším nechtěl ani přiznat.

,,Pojď, jdeme odtud. Někde snad z toho lesa vylezeme," utrousil nakonec Tris a rozešel se náhodným směrem. Malý Trace se vydal ihned za ním, držíc se ho pevně jako klíště.

Začaly se ozývat podivné zvuky. Bylo to nějaké nezřetelné huhlání, nic z toho nešlo rozpoznat, tudíž Tristan vyloučil, že se jedná o člověka. Zastavil se a zaposlochal.

,,Co to je?" špitl Trace vyděšeně a obrátil očka k svému bratrovi.

,,Nevím. Ale není to deleko. Je to za houštím," pověděl zamyšleně a na tváři se mu objevil nadšený výraz. Ty zvuky mu připadaly děsně neškodné. Velice rád by na koleji choval něco tak originálního, bez ohledu na omezení chovu zvířat ve školním řádě. ,,Jdem tam? Na tři," pošeptal bratrovi do ucha.

Trace protočil očima v gestu "no co mi zbývá?". Chytil se bratra a vyčkával.

,,Tři!" hlesl Tristan a oba chlapci se ponořili do houští, proskočili ho. ,,Baf?!" zazubil se Tristan, ale co následně viděl, to jej nemálo překvapilo. Na nízké větvi stromu seděla profesorka Hoochová a profesor Snape... co hůř? Zrovna byli uprostřed polibku, jak profesorka hochy spatřila. Prudce sebku trhla a nejen že jí vypadla zubní protéza, ale taky spadla ze stromu dolů.

Severus byl čipernější. Seskočil hbitě z větve a namířil si to ke klukům. ,,Body vám tentokrát nestrhnu, ale opovažte se jenom ceknout před vedením!" sykl a poté zmizel kdesi v lese. Než se kluci stihli vzpamatovat, i profesorka Hoochová již startovala koště a letěla někam pryč.

Kludi tedy byli překvapeni, však nadále odsouzeni k nočnímu bloudění lesem.