Doris se celý den na všechny jen usmívala. I když jí někdo urazil a já chtěl dotyčnému něco říct, Dor mi dala ruku na rameno, usmála se a pokrčila rameny. Zkrátka mi něco na tom úsměvu nesedělo.
Po škole jsem se jí zeptal: „Řekneš mi proč to děláš?"
Doris její usměv povadl až zmizel úplně. Hlavu sklopila ke špičkám svých bot.
„Hej," zašeptak jsem a o krok k Doris. Ta se na mě podívala se slzami v očích a se smutným úsměven an tváři.
„Dneska by jí bylo osmáct," řekla a ukápla ji první slza. Chtěl jsem se zeptat kdo, ale Doris mě předběhla.
„Pořád se chceš seznámit s mou sestrou?" zeptala se a utřela si oči. Přikývl jsem.
„Tak pojď," vybídla mě a zamířila na nádraží. Chvíli jsem za ní šel, jako ocásek, ale pak jsem se zastavil. Mikky. Úplně jsem na ni zapomněl.
„J-já nemůžu," vykoktal jsem a tím jsem donutil Doris zastavit taky.
„Co se stalo?" zajímala se.
„Musím vyzvednout Mikky," sdělil jsem jí a nervózně si prohrábl si své vlasy. Doris se na chvíli rozzářily oči.
„Fajn. Půjdeme pro Mikky a pak oba pojedete se mnou domů," řekla svůj plán a já se musel zasmát.
ČTEŠ
Doris
Teen Fiction„Na co tu máš ty žiletky?" „Na to, až mě přestane bavit život," „Proč by tě měl přestat bavit?" „Víš... Řídím se tím, že život je pohlavní nemoc- přenáší se sexem a stejně se na ni umírá," „... Nebylo to v nějakým filmu?" „Ehm... Jo. Bylo," Cover by...
