Until Dawn (Dramione)

Hlas

Dorazila jsem na místo setkání a Draca jsem úplně vypustila z hlavy, čekalo mě totiž spoustu práce, která bylo za potřebí vyřešit. Oliwanderův obchod s hůlkami měl rozmlácena skla, vylomená dveře a okenice, která sotva držela v pantu. Menší žena s černými vlasy, nejspíše to byla vyšetřovatelka, kterou jsem neznala, uklidnovala a zároven i vyslýchala postaršího muže, který převzal obchod po panu Oliwanderu. Byl to vysoký a vyhublí pán, který si nervozně mnul čelo a pozoroval psací pero, které vesele poletovalo vzduchem a zapisovalo cokoliv, co vyšetřovatelka nebo pan obchodník řekli. 

Všude se to kolem hemžilo spousty čarodějů, mě však zaujala mudla, která se opírala o dřevěný sloup s dekou přes ramena, usrkávajíc horký nápoj. Byla nezvykla bledá a měla mdlý výraz, stále pozorovala jen jedno a to samé místo v zemi a sem tam se pro sebe usmála, jako by tam bylo něco, co vidí jenom ona. Došla jsem k ní a chvilku jsem pozorovala místo, kam neustále koukala, v naději, že spatřím to, co ona, ale to mi po chvilce přišlo nesmyslné a celkem i vtipné. 

,,Kathryn Bezborová?" promluvila jsem na ženu. Ta se stále dívala do země a ještě potulněji se usmívala. ,,Paní Kathryn Bezborová?" zkusila jsem to znova. Žena stála koukala do země, vůbec neregistrovala, že bych na ní mluvila. Položila jsem jí ruku na rameno. Cítila jsem, jak žena ztuhla, pomalu zvedala hlavu a podívala se na mě. Vyjekla jsem a o kousek ustoupila, ženě najednou zčernali oči. 

,,Defodio!" zakřičela žena, než jsem stihla reagovat, přimáčklo mě to k zemi neskutečnou silou, drtilo to mé plíce a  žebra, snažila jsem se nahmatat hulků ale tlak kletby jí odhodil neznámá kam. Já tu umřu, hnalo se mi hlavou, snažila jsem se ještě z posledních sil bojovat, ale začal se mi rozostřovat zrak, nemohla jsem do plic natáhnout žádný vzduch, pomalu mě obklopovala černota a to poslední, co jsem stačila zaregistrovat, bylo vyslané kouzlo ,,Duro".