Tak jsem zase tady. Skleslá, bez nálady, bez úsměvu, osamocena, divná, nemluvící. Tak takhle mě popisují ostatní. Jmenuji se Jess, je mi 18 let a žiju jen s mámou, která má problémy s alkoholem,takže se o náš barák starám já. Stíhám školu,nakupovat,chodit na brigády,uklízet a to jen proto že se má matka nesmířila se smrtí táty. Zemřel už před půl rokem, měl autonehodu, zrovna když jel z práce domů. Nedivím se máťi,že je z toho všeho tak na dně. Před jeho smrtí se s ním pohádala. Ale to ji neomlouvá, musí se konečně postavit na svoje vlastni nohy a taky mi pomáhat. Nebo mě chytne amok. Nemám na nic čas ani náladu. Moje kamarádky už randí, chodí do kavárny na kafe a říkat si drby. Jen já musim tahat moji mámu alkoholičku nahoru do koupelny a vykoupat ji aby nesmrděla jako ten bezdomovec u centrálu. Snažím se ji pomoct tak ze ji schovávam chlast i peníze. Ale ta mrcha to našla. Jednou jsem zkusila před jejima očima vylit do dřezu půl flašky vodky. Šla za mnou s nožem. Tak jsem ji tu flašku dala a šla makat.
Teď jdu právě rovnou ze školy na brigádu.. dělám v KFC není to sice práce mých snů ale někdo na nájem dělat musí.
ČTEŠ
Bláznům patří svět
RandomPříběh vypráví o 18cti leté dívce,která ma matku alkoholičku a táta ji zemřel. Bude mit štěstí nebo smůlu??