Bláznům patří svět

Kapitola třetí

Sejdu dolů za mámou a křičím "Mami!!!Co to má znamenat?Proč máš sbalený věci?!"
Jdu přímo k ní a chci vysvetlení. Koukám ji do očí, vlasy má rozcuchaný, řasenku má po celém obličeji, na sobě má jen župan a nic víc. Nohy má chlupaté a bůh ví co ještě. "Mami odpověz!! Proč máš sbalený věci,!" křičím na ní, ale ona mě ignoruje. Ten chlap sedí v křesle, má vše kožené. Kalhoty, bundu, pásek. Směje se na mě. "Jde bydlet ke mě holčičko a co si to vůbec dovoluješ křičet na svou matku?"  vstane a mluví dál "Takže holčičko nedělej nám problémy! Je ti už osmnáct už by ses měla starat sama o sebe! Tvá máma tady maká od rána do rána a ty si chodíš ven s kamarádíčkama!!Ale to ti skončilo!" udělá krok a dělá ze sebe toho nejchytřejšího chlapa na světě! Co mu máma napovídala! Nemám kvůli ní čas na kamarády a ona tady maká? Vystoupla mi žíla a pěkně z plic jsem mu řekla "Tak podívej se ty chodící kůže neznáš nás tak dobře!! Co si o sobě vůbec myslíš!?Máma s tebou nikam nepůjde rozumíš!?" Přišel ke mě a vrazil mi facku. Na to že je tak vychrtlej tak má ránu. Sedla jsem si na křeslo a koukala jsem na něj vražedně. "Co čumíš děvko, Karolino vstávej a jdeme nebudu tady s tou rozmazlenou holkou sni minutu!!" Vzal mámu za ruku a táhl ji do předsíně. Šel nahoru do ložnice okamžitě jsem vstala a šla za mámou. "Mami co blázníš!"
"Nehmeee jdi pič" řekla mi tím svým opilým přízvukem. Nechápala jsem co se tu děje. Ten hajzl vyšel ze schodů, strkl mě a chytl mámu za ruku. Seděla jsem nechápavě v předsíni. Práskl s dveřmi a jsou fuč. Slyším auto. Vstanu a kouknu z okna. Ten hajzl odjel v černém autě myslím že to byla Škodovka. Rozhlížim se po prázdném obýváku. Nemám sílu brečet.