Ztracené dětsví

Konečně

Mell:
„Proč ten budík sakra zvoní takhle brzy?" Kouknu na mobil 6:30 1.9. ... zase škola. Rychle vyskočím z postele, pořádně se protáhnu a dojdu do koupelny. Když ze sebe udělám člověka stylem, vlasy, make-up, oblečení je sedm, seběhnu schody, dám si rychle snídani a vyběhnu do školy.

Na tenhle týden se celkem těším, ne kvůli tomu že začíná škola, ale kvůli tomu, že ve středu má přijet Chris, moje dětská láska.

'Konečně' dojdu do školy. Samozřejmě by to nebyl správný začátek školy, kdyby se na mojí osobu nenašlo několik narážek. Ve škole oblíbená nejsem, ale to už jste asi poznali, přesto tu mám kamarádku Lillian neboli Lill.

Když dojdu do třídy, rozhlédnu se, kde je Lill. Zjistím, že je úplně v zadním rohu a vedle ní sedí můj 'úhlavní nepřítel' James. S Jamesem se nemáme rádi už od prvního ročníku. Jakmile dojdu k lavici, bochnu do ní oběma rukama, až se oba dva leknou tak, že nadskočí. Lill která byla až doteď otočená k oknu, náhle zjistí kdo vedle ní sedí a okamžitě se Jamese snaží odstrčit. Ve chvíli ale zjistí, že s ním ani nehne, vyjekne na na něj. „Vypadni Jamesi", „Ale proč babe" odpoví a u toho se zašklebí. „Protože sedím vedle Mell" „Tak si sedni jinam když ti já nestačim" řekne egoisticky. „V první lavici je například volno" dodá. „Jo ale to je samotka takže tam logicky nebudu moct sedět s Mell" zakřičí na něj.

V tu chvíli zazvoní a do třídy vejde učitelka. „Sednout" zavelí, „slečno Harperová, zakřičí učitelka na Lill, sedněte si do první lavice a Mell ty si sedni k Jamesovi" řekne, když zjistí, že já a Lill ještě stále stojíme. S Lill se na sebe ustrašeně podíváme a naštvaně si jdeme sednout tam, kam nás posadila.

„Čau kotě" ozve se vedle mně. „Co chceš" syknu. „Nechtěla by si si dneska někam vyrazit" zaraženě na něj kouknu a zamračím se, „znáš to jenom ty a já" zašklebí se. „Uhádnul nechtěla s tebou nikdy v životě nikam nepůjdu" zakřičela jsem na něj. „Slečno Robinsonová" ozve se ta nána "prosím uklidněte se ano? Jinak vám budu muset dát poznámku" řekne učitelka. Já se uraženě otočím k oknu a snažím se neposlouchat šuškání spolužáků o tom, co se právě stalo. Jestli s tímhle idiotem budu muset sedět až do konce roku, tak se z toho asi zblázním.

Po nudném vyučování plném narážek od Jamese jsem se konečně vydala domů. Ve dveřích mě ale zastavila mamka. „Podívej Mell" řekla a ukázala na protější barák. „Co je na něm tak úžasný?" zeptala jsem se jí. "Je tam nový lamborghini" řekla s úžasem v hlase. "A...? Tak si zase koupili nový auto" odpověděla jsem jí otráveně. "Tohle je ale Chrisovo auto" řekla mi stylem jako.by.jsi.to.nevědela. V tu chvíli se mi úplně zastavil dech, on přijel. Po deseti letech přijel. "Mami to snad neni možný, on je tady přímo tady ve městě" jo máma a Lill o tom jako jediný vědí. "Jo zlato tak mě pust a dojdi se tam podívat ne", řekla přidušeně protože jsem jí strašně silně objímala. "To ale bude vypadat divně" "věř mi zlato, nebude" ozval se za mnou mužský hlas. Pomalu jsem se otočila a najednou tam stál ON, měl krásné černé vlasy, pronikavé modré oči ve kterých jsem se úplně ztrácela a byl asi o půl hlavy vyšší než já.

"A-a-ahoj" vykoktala jsem a začala jsem nekontrolovatelně rudnout. "Ahoj Lil" odpověděl a nasadil jeden ze svých úžasných úsměvů

Chris:
Už je to tady, pomalu přijíždím k naší vile. "Mami? Tati?" zavolám z předsíně. "Broučku" zakřičela máma a přiběhla za mnou se slzami štěstí v očích. "Synku jsi to opravdu ty?" přišel za námi také táta. "Kde si byl, co jsi dělal, proč jsi odjel?" ptala se mě mamka snad na vše co šlo. "Mami, jsem strašně rád že vás to zajímá a že jste mě ještě nevidědili, ale ještě si musím tady ve městě něco zařídit" řekl jsem rychle mámě a tátovi a vyběhl jsem k sousedům.

Když jsem se blížil k baráku Mell, viděl jsem jak se o něčem baví s mamkou. Byl jsem už skoro u dveří a v tom jsem zaslechl konec jejich rozhovoru - "jo zlato tak už mě pust a dojdi se tam podívat ne" řekla Lucy (její máma). "To ale bude vypadat divně" řekla Mell tím jejím krásným sametovým hláskem, musel jsem se nad ní usmát. "Věř mi zlato nebude" ozval jsem se za ní. Pomalu se otočila a začala se totálně červenat. Vlastně já taky. Její dlouhé černé vlasy až na zadek, a smaragdové oči do kterých jsem se vpíjel stejně jako ona do těch mých. Měl jsem strašlivou chuť jí políbit na její rudě namalované rty, přeject jí po uzoulinkém pasu až na ten úžasně pevný zadeček a pořádně ho zmáčknout. Jo asi jsem celkem úchyl ale co už.

"A-a-ahoj" vykoktala pomaličku.
"Ahoj Mell" pozdravil jsem ji nazpět. Bylo strašně roztomilé jak se styděla a červenala. Jen tak tam stála a koukala na mě. Chvíli jsem přemýšlel o tom, jestli mám něco říct, ale pak mě napadlo něco mnohem lepšího. Stáli jsme v úzké uličce takže bylo jasné, že když tam bude jen tak stát, budu se kolem ní muset protáhnout. Tak jsem tedy svůj plán uskutečnil. Bylo vtipné jak se začala červenat ještě víc.

Mell:
To mi snad dělá naschvál. Ve chvíli kdy se kolem mě protahoval, jsem v břiše cítila snad tisíc motýlků. Když mě uviděl, nahodil ten svůj úšklebek. Takže to bylo schválně.

Prošel až do obýváku a tam se usadil na jednu z našich židlí (kam jinam že). Mamka se ho samozřejmě zeptala, jestli něco nechce. Řekl že si dá kafe. Máma odešla do kuchyně a já tam s ním zůstala sama v jedné místnosti.

Sedla jsem si naproti němu, ale to se mu evidentně nelíbilo, tak si sednul vedle mně. V tu chvíli přišla do obýváku mamka a postavila před něj kafe. Chvíli jsme si povídali, ale pak už musel jít. Ve výsledku jsem se o něm ale stejně nedozvěděla nic, protože jsem vnímala jenom to, jak prožívá každé slovo a jak se jeho rty pohybují a taky jak bych je chtěla líbat, ale to už je vedlejší.

**********

Zase ráno. Tenhle den bude perfektní. Cítím to v kostech. Tak strašně moc se těším, až ho zase uvidím, ale nejdřív škola. Jako každé ráno jsem si udělala make-up, učesala jsem se, nasnídala a utíkala do toho ústavu. Místo u Lill bylo naštěstí tentokrát volné, tak jsem si k ní samozřejmě sedla.

Ve škole se nic moc zajímavého nedělo. S Lill jsme si zašly na oběd a pak byl čas jít domů. Chtěla jsem jít ještě s mojí holkou na kafe, ale to jsem ještě netušila, že jen co vylezu z toho hororového domu, tak tam bude stát lambo a vedle něj Chris.

Chris:
"Ahoj krásko" pozdravil jsem ji jen co ke mně přišla. Okamžitě zčervenala a koukla se do země. Dvěma prsty jsem jí zvedl bradu, aby se na mě podívala. Vyděšeně se na mě koukla. Usmál jsem se a to ji evidentně donutilo k úsměvu taky. "Ahoj Chrisi" pozdravila nazpět. "Co tu děláš?" Zeptala se mě. "No víš... dostal jsem takový nápad," na chvíli jsem se zasekl. "Dlouho jsem tu nebyl a chtěl bych se rozhlédnout kolem." "A se mnou to má společného co?" zeptala se s rozpaky ve tváři. "No byl bych rád kdybys mě tu provedla."

*°*°*°*°*°*°*°*°*°*°*

Omlouvám se za chyby, tohle je moje první povídka a byla bych ráda, kdyby jste mi napsali do comm, jak se vám zatím líbí. Tohle bude asi vše, děkuju za přečtení a za možné ohlasy.