Tajemství Metamorfomága ✅

Lucinka ztratila hlavičku, když na blba si hrála

Stále jsem měla nos zabořený do tý učebnice. Něco mě k ní táhlo, líbila se mi. Samá chvála od Křiklana, ale já ač mi vycházeli z lektvarů vynikající zámky jsem jí stejně musela číst znova a znova. Bylo v ní tankových fíglů a vychytávek...

Dokonce i pár kouzel, které jsem bohužel, možná díky bohu neznala. Spíš bohužel. Tolik bych je chtěla vyzkoušet..........

,,No tak! Dory pojď ven!" pobízela mě dotěrně Kate. Nemohla jsem, ale ani nechtěla. Aniž bych zvedla zrak od staré knížky jsem zvolala:

,,Jasně, za chvíli. běžte beze mne! Za chvíli vás doženu!" tiše nepozorovaně zatáhnu závěsy a dál skenovala každou tečku a drobnost, úplně každé stránky. Chvíli ještě jsem prostudovávala učebnici, abych zjistila víc a našla tak další kouzlo. Sectusempra. Co to asi tak může být za kletbu? Myslím, že to jednou říkala Amanda, že jí to říkal ten umaštěnec. Kdo tu slepici má ale po půl hodině jejího kdákání poslouchat?! Obleču si džínovou vestu a trochu kratší džíny- u kotníků ohrnuté nahoru. Se zelenými vlasy a knížkou v ruce vyrážím do útrob Bradavických pozemků.

,,Ale, krvezrádkyně....." řekl chrchlavý ledový a naprosto arogantní hlas.

"Ale, debil......" odfrknu si, avšak zpod rukávu už vytahuju hůlku.

,,Však to odvoláš!" Řekl a černou šmouhou za mnou stál a hůlku mi tisknul hrubě pod krk. Zbabělec!

,,Dej to laskavě pryč Malfoyi!" Zakřičím ale hůlka mi akorát prudce zaryje do krku a já ucítím, že se mi tam sbíhá krev která mi teče až pod triko.

,,Až odvoláš- Nym. Fa. Do. Ro!" Zákeřně mi zašeptá do ucha. Zježí se mi z toho všechny chloupky na zátylku. Pokud chtěl odvést někam jinam mou pozornost, tak se mu to povedlo. Chichotal se a v ruce držel mojí hůlku.

,,Neříkej mi Nymfadora a koukej navalit tu hůlku Lucino!" Zrudl vzteky že mu skoro nebyly vidět peroxidové vlasy.

,,To už neřekneš!" Byl opravdu naštvaný, ale znala jsem ještě lepší přezdívku.

,,Povídej, co strejda Voldy?" Zeptám se a škodolibě se ušklíbnu a jeho odstín pleti o hodně klesne a je bledší než kdy jindy. Hlasitě polkne.

,,Jak to víš!" Vykoktá. Věděla jsem, že je rozrušený, jako kdyby ho McGonagallová nepustila o hodině na záchod. Ten výraz znám od Mary-kate. Jí se to totiž párkrát stalo a tomu výrazu se budu smát -upřímně?- vždycky.

,,Trochu se ti vyhrnul rukáv když si se mě pokoušel uřtknout! Dávej si většího majzla Malfoyi!"
Ušklíbnu se tím nejzákeřnějším šklebem a chci pokračovat v honbě za přáteli, přestože mi něco chybí. Hrdě nakráčím před stále ještě zaraženého Malfoye. Původně jsem měla v plánu si pouze vzít, co mi patří, ale on zjevně ne. Vytrhnu mu svou hůlku a otočím se k odchodu.

"Ob....." začne odříkávat kletbu zapomnění, bohužel jsem měla svého učitele- madam učebnici po Princi dvojí krve. Namířím si svou hůlku na prsa a jelikož jsem k tomu peroxidovi zády, tak mě naštěstí nevidí. Zamumlám tiché protikouzlo vymyšlené samotným Severusem Snapem a mám tak vzpomínky v bezpečí. Až budu bystrozorka, budou se hodit. ,,......livate." s klidem odkráčím pryč. Vlastně ještě přes rameno zakřičím:

,,A nezapomeň pozdravovat pána Voldemorta!" Zrudne ale naštěstí po mně nevyšle třetí z kledeb, které se nepromijí, jež má bezpochyby na jazyku.

Když konečně najdu všechny své přátele u černého jezera pod starou vrbou.....

,,Kde jsi byla?" Zeptal se se zájmem Remus ve kterého jsem si se zájmem sedla. Spíš lehla. Hlavu jsem zabořila do země a zelená orosená tráva mě přirozeně šimrala v obličeji.

,,Lucinka ztratila hlavičku, když na blba si hrála!" Zahuhlám. Do pusy se mi mezitím bohužel vloudilo stéblo nějaké trávy (ehm ehm.... žádné dvojsmysly!).

,,Fuj! Jetel!" Zakřením se a snažím se všemi způsoby zbavit hořké pachutě v mých ústech. Celá moje parta (až na Amandu, ale ta do MÉ party rozhodně nepatří) se začnou smát. Když vidím jejich rozesmáté tváře, musím také dostat záchvat smíchu.

,,Takže Malfoy na tebe útočil?" Zeptá se Remus když se konečně všichni uklidní.

,,Tak se to ani nazvat nedá." Usměju se na něj. Vlastně to ani nechci říkat. Není to nic moc důležitého, ale kdyby bylo potřeba určitě jim to řeknu..... Pak už jsme se jen smáli a smáli, úplně každé kravině ktrou kdokoli řekl.