Seděla na opuštěné, postupem času ošoupané houpačce. Její oblíbené místo.
Právě vydechovala obláček kouře, který se pomalu rozplýval do tiché chladné noci. Neustálé dusno jí tížilo na plicích a jen stěží mohla dýchat, bylo to jako by se dusila. Jako kdyby se vše v jeden okamžik na ní mělo sesypat.
Její ruka se nezastavitelně třásla, když jí zvedla i s cigaretou zpět ke rtům.
Bylo jí špatně ze všech. Byla tak slepá.
Všechna ta růžová iluze se zhroutila v jednom okamžiku. Když je nejvíc všechny potřebovala, podrazili jí nohy a nechali jí ležet.
Snažila se zastavit pocit, který se v ní čím dál více stupňoval ale i když se snažila v ten moment se všechny její ochranné bariéry zhroutily a ona se naplnila smutkem. Cítila se prázdně a zároveň bezmocně.
A tak přežívala na své hudbě, cigaretách a noční obloze, protože si myslela, že už se nikdy znovu nenaučí milovat.
***
tak tady je první část ;) názor?
ČTEŠ
Tones of mourning
Short StoryVytvořila si svět plnej hudby, cigaret a noční oblohy, protože její opravdovej svět je tragickej a plnej mollových stupnic bez jediného čistého tónu.
