Tones of mourning

"Nechybí ti něco?"

Bezmyšlenkovitě vzhlížela k pomalu tmavnoucí obloze a jen čekala, kdy se objeví první hvězdy. Nacházela se ve stavu, kdy si připadala naprosto volná. Když se objevila první hvězda, usmála se. Byly to momenty, kdy se cítila opravdu zase pohromadě a hlavně šťastně.

Sáhla do kapsy pro krabičku od cigaret, otevřela ji. Prázdná. Zaklela. S nechutí krabičkou mrskla do tmy. Naštvaně si sedla na zadek, zapojila sluchátka a nechala se unášet tóny její oblíbené hudby.

Najednou jí přejel mráz po levém předloktí. Otočila se. Trhla sebou leknutím. Vedle ní si přisedl kluk.

Byl oděný v modrých roztrhaných džínách a šedé mikině. Měl černé vlasy, které působily nezkrotně a spadávaly mu neposedně do světlešedých očí.

Moment na něj s překvapením koukala a nevěděla, jestli utéct nebo promluvit. Nakonec prolomil ticho kluk "Nechybí ti něco?" usmál se a natáhl k ní ruku s cigaretou.