Pootevřel jsem dveře do pokoje mladého pána. Pomalu vlezl dovnitř a došel k oknu. Roztáhl jsem závěsy a ohlédl se na spící tělíčko svého pána. ,,Mladý pane, je čas vstávat." Promluvil jsem do stále víc se šířícího ticha. Pán se jen zavrtěl a něco nesrozumitel-
ného zamumlal. Už dost dospěl od doby co se mnou uzavřel kontrakt. Pomalu otevřel oči a rozhlédl se po pokoji a pohledem skončil u mě. Pomalu se posadil a rukou promnul oči. Vzal jsem jeho připravené oblečení a donesl mu ho k posteli a následně ho na ni položil. Klekl jsem si před něj a chtěl mu rozepnout košili. ,,Nejsem dítě, zvládnu to sám!" Vyjekl a odstrčil mou ruku. Koukl jsem se do jeho smaragdových očí a znovu si stoupl. Kývl jsem a se svou kamenou tváří se zeptal: ,,Přejete si něco můj pane?" ,,Neptej se tak blbě! Kdybych něco potřeboval řeknu." Vyštěkl. Zase blbá nálada teď to odnesu já. Byla to pravda. Mladý pán poslední dobou má obzvlášť nepříjemnou náladu.
,,Dobře, za chvíli vás čekám u snídaně." S tímto jsem odešel. Slyšel jsem za sebou volat své jméno, ale ignoroval jsem to, nemám na to(teď se mysí hádání, nic úchylnýho!!) náladu. Šel jsem za Hanji do kuchyně kouknout se co zas ta čtyřoká slepice rozbila. Otevřel jsem dveře a spatřil......místo kde ještě před svítáním stála kuchyň. ,,Co to kurva!"vydal jsem ze sebe. ,,Levi!" Vypískla Hanji s kusem talíře v ruce. ,,Promííň! My- my to h-hned uklidíme." Dodala a začala sbírat rozbité nádobí. Byl jsem vzteky bez sebe, ten! Ten bordel!! ,,vypadněte odsud!" Zařval jsem na Connieho s tou čtyř-očkou. Oba se ihned vypařily a přísahal bych že byly rychlejší než gepard. Do minuty jsem měl kuchyň znovu tam kde má být+měl jsem připraveno jídlo. Donesl jsem ho do pracovny mladého pána, protože -jak jsem se dozvěděl od Hanji- se nechystá vylést ven. Zaklepal jsem a vyzvání 'dále' vešel do místnosti. Spatřil jsme ušklíbající se mě dobře známou tvář kterou vídám každý den. ,,Levi~" Pronesl tak svůdným hlasem že jsem se stoho až zachvěl, ale má nic neříkající kamená tvář to zachránila. Mladý pán ke mě přistoupil, vzal odemě jídlo -které položil na stůl- a jednou rukou mi přejel po hrudi k ramenu a následně prstem až na dlaň. ,,Oi, nechte toho!" Zavrčel jsem. Bylo to příjemné, nechtěl jsem aby přestal ale jsem pouze jeho komorník ne žádná hračka. ,,Máš návštěvu~" Zas ten krásný svůdný hlas. Kdybych to nebyl já, podlomila by se mi kolena. Rozletělo se okno a dovnitř 'vešel' Erwin. Mladý pán ustoupil. Už mě začíná vážně srát!
