Střípky pokušení

2. kapitola

Z pohledu Haneho, ráno

Dnešní den jsem měl velmi nabitý, čekala mě tisková konference, autogramiáda, obchůzka v novém nahrávacím studiu. Můj manažer Levi mě celý den zásoboval úkoly, vedle celý můj časový plán a každou minutu mého života měl rozvržený do předlouhého seznamu. Nemohl jsem protestovat, vybral jsem si to, čím jsem a teď musím tento úděl plnit bez žádných protestů. Zatím co jsme seděli ve velkém černém autě, Levi mi zrovna přednášel, co ještě dnes musíme udělat a co nás čeká zítra. Neměl jsem sebemenší chuť ho poslouchat, proto jsem pozoroval mizící krajinu a auta kolem nás. V momentě, kdy se mi začali klížit oči, jsem zpozoroval malého modrého brouka naproti nám. Nejdřív mě překvapilo to auto, protože to byl dost starý model, ale pak mé oči uviděli dívku, která koukala mým směrem. Vidí mě? Problesklo mi hlavou, než jsem si uvědomil, že mám ztmavená skla. Dal jsem si chvilku na to, abych si ji prohlédl. Měla kulatý srdčitý obličej, plné rty a malý nos. Vlasy měla zčesané v přísném drdolu a všiml jsem si psích známek na krku. Že by vojanda? Ty mám rád. 

Řidič najednou zrychlil a přejel do druhého pruhu, takže se mi maličká ztratila z dohledu. ,,Hane?" vytrhl mě z myšlenek Levi. ,,Hm?" zabručel jsem, neměl jsem náladu se s ním bavit po tom, co jsem viděl. ,,Zase máš chuť na krev?" ,,Cože?" otočil jsem se k němu. Levi byl malý, blonďatý kluk, který sotva dosáhl plnoletosti. ,,Viděl jsem, jak jsi zíral na tu holku, cítil jsi jí?" Levi zavřel svůj seznam a dal ho do tašky. ,,Měl jsi dnes svojí dávku, že?" 

,,Ano."

,,Tak proč?"

,,Levi." zavrčel jsem. Měl jsem ho rád, byl to můj přítel, ale nesnášel jsem, jak se plete do cizích věcí. ,,Nevrč na mě. Jen mám o tebe starost." Levi se na mě pořád díval, těma jeho zelenýma očima, měl jsem pocit, jako by se mě snažil přečíst. ,,Nedívej se na mě tak. Byla jen hezká, nic víc." a dál jsem se s ním nehodlal bavit. Nechápu, co ho napadlo, to s tou krví. Jsem opatrný, vždycky si beru svoje denní dávky. 

Z pohledu Abbey, odpoledne

Zahlédla jsem z okna bistra Jaye, který nasedl do svého auta a odjížděl pryč. Jedna moje část se těšila domů, že konečně strávím nějaký ten čas s mojí matkou, ale druhá část nechtěla vidět Tima, mého otčíma. Chvilku jsem si tedy povídala s tetou Lisou, než jsem usoudila, že bych už měla opravdu jít, hlavně když jsem matce slíbila, že budu v osm doma. Jen, co jsem vyšla z bistra a vydala jsem se po hlavní ulici domů, jsem měla divný pocit, jako by mě někdo sledoval. Zrychlila jsem krok a zatočila za roh ulice, kde jsem se přimáčkla ke zdi a čekala. Po pár minutách jsem vykoukla za roh a nikdo tam nebyl. Tak jsem snad blázen? Pročísla jsem si rukou vlasy a šla dál. Pocit, že mě někdo sledoval, byl pryč, ale byla jsem si jistá, že jsem cítila ten stín, který se mi lepil na paty.

O pár minut později jsem došla k našemu domu. Byl sice malý, ale já ho milovala, byl to pro mě domov, dokud byla moje matka s Jayem spolu. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř. ,,Jsem doma!" zakřičela jsme na celý dům. ,,Konečně, Abbey. Jsem hotová s jídlem." matka mě přišla přivítat až ke dveřím a políbila mě na tvář. ,,Jdi si zatím umýt ruce a převléct se, zatím to nandám." 

,,Mami, už jsem jedla s Jayem, dám si jen salát a něco k pití." zakřičela jsem, když jsem běžela po schodech nahoru. Převlékla jsem se do teplákových šortek a vytahaného trička, vlasy jsem si svázala do culíku a než jsem sešla do jídelny, v koupelně jsem si umyla ruce. 

Mamka zrovna prostírala, tak jsem jí vzala z ruky talíře a udělala jsem to místo ní, vděčně se na mě usmála. ,,Jaké bylo odpoledne?" zeptala se mě, když jsem za ní přišla zpět do kuchyně, abych jí řekla, že mám hotovo. ,,Bylo to fajn, najedli jsme se, povídali si." odpověděla jsem jí a zadívala se z malého kuchyňské okna, nechtěla jsem jí o té práci ještě říkat. Mamka se netajila s tím, že chtěla, abych byla nějakou dobu doma. ,,A to je všechno? Poznám, když mi něco tajíš." povzdechla jsem si, mamka mě vždycky prokoukla. ,,Nabídl mi práci." a uždíbla jsem si kousek salátu. ,,Vážně? To je pěkné, ne?" viděla jsem, jak je mamka nervozní a tak jsem jí objala. ,,Neboj, mami, nejde o nějaké ty tajné mise, co dělá. Je to jednoduchá práce bodyguarda." bylo vidět, jak se mamce ulevilo. ,,Promluvíme si o tom později." řekla, když Tim vešel do kuchyně. ,,O čem si promluvíte?" zeptal se Tim a měřil si nás jedovatým pohledem. ,,Nic." a chtěla jsem odejít z kuchyně, ale surově mě chytl za paži. ,,Co to děláš?" zasyčela jsem na něj. ,,Chci vědět, o čem jste se to bavili." ,,Pusť jí, Time." řekla mamka přísně. ,,Ty mi nebudeš co poroučet. Chci vědět, o čem jste se to bavili?" ,,O tom, že tě nakopu do prdele." zaklonila jsem hlavu a dala jsem mu hlavičku přímo doprostřed čela. ,,Ty malá děvko!" zavrávoral a pustil mi ruku, rychle jsem utekla do svého pokoje. Sbalila jsem si nějaké věci na sebe, kosmetické věci, boty a seběhla jsem zase dolu. Hádali se, ale já jsem nechtěla zasahovat, ať už byl Tim jakýkoliv, nikdy mamku neuhodil. 

Běžela jsem po hlavní ulici zpátky k bistru, v naději, že teta Lisa bude stále v práci a mohla bych ji říct, co se stalo, třeba by mi nabídla přespání. Ale měla svoje problémy a já jsem jí do toho nechtěla zatahovat. Vydala jsem se tedy k malému starému hotelu, který byl na konci města. Vypadal hodně opuštěně, ale svítilo se tam. Vešla jsem dovnitř do malé recepce, která se stavěla z velkého dřevěného pultu, zvonku na něm a staré knihy, do které si pravděpodobně zapisoval hosty. Chvilku jsem čekala, než jsem zazvonila na zvonek, ale nikdo nepřicházel. Tak jsem tedy opustila hotel a vydala jsem se zpátky po lesní stezce, která začínala kousek za hotelem. Byla jsem si jistá, že se tudy dostanu zpátky na hlavní silnici, ale zdálo se, že jsem se spíše dostávala hlouběji do lesa. Když jsem si myslela, že jsem naprosto ztracená, slyšela jsem zvuk motoru, tak jsem se rozběhla v naději, že narazím na silnici. Běžela jsem tak rychle, že jsem si neuvědomila, že už jsem na silnici a naproti mě vyjelo velké černé auto. Zastavilo jen malý kousek ode mě a já vykřikla a spadla na zem. Vyděšeně jsem lapala po dechu, začali se mi dělat mžitky před očima a to poslední, co jsme cítila, byl velké ruce, které mě tiskli.