Psychotic CZ

Chapter 7 (2. část)

Tak je  tu další část :) Danul xx

Rose's pohled

Vracela jsem se do Loriiné kanceláře s mnohem lepší náladou, i přes příšerné počasí. Což bylo zvláštní, Harry ve mně probudil něco, co způsobuje, že se nějakým způsobem cítím líp. Místo toho, abych byla naštvaná musím přiznat, že byl na obědě okouzlující.

Během hry byl tak vtipný a charismatický a ve skutečnosti i sladký. I když byl také hrubý a měl vulgární poznámky stále byl přitom sladký. Přesto, na něm bylo něco.... osvěžujícího.

Byl tak živý ve srovnání s ostatními pacienty. Kdyby nebyl šílený zločinec mohli bysme být přátelé.

Byla jsem otřesená z mých myšlenek, když  "BOOM" prásklo před budovou. Raging Thunder (bouře) neměla polevit a já věděla, že se to zhorší. Tato bouře je nejhorší, kterou jsem do teď zažila. I přes dutý strop jsem slyšela, jak kapky deště dopadaly na střechu. Zvuk deště samotného mě vždy uklidňoval, ale teď bylo počasí drsné a všechen ten hluk byl, tak nepříjemný a chaotický. Hromy si daly další dvě kola a Lori byla, jako vždy shrbená a procházela papíry.

"Ahoj" pozdravila jsem.

"Ahoj drahá" odpověděla aniž by mi věnovala jediný pohled.

"Potřebuješ pomoct?" Zeptala jsem se.

"Ne" řekla."Pravděpodobně se budou muset všichni pacienti odebrat do svých buňěk, dokud bouře nepřejde. Paní Hellmanová nechce, aby někdo z nich šílel jen, protože je bouře."

Přikývla jsem a popadla svou knihu ze stolu. Vždy ji mám u sebe v případě, kdyby přišla nějaká nudná chvíle, jako je právě tato.

Momentálně jsem za to vděčná, byla jsem zcela fascinovaná ze slov, které autor použil v této knize až jsem ztratila pojem o čase, když jsem zdvihla hlavu uviděla jsem podivnou věc.

Světla zablikala a poté se světla rozsvítila a znovu černo .

Podívala jsem se na Lori a v očích jsme měli obě strach. Bylo ticho. Pak jsme uslyšeli zvuk řetězu a skřípání dveří. Byl to takový mix. Z haly se ozval šílený křik.

Na toto jsem byla zvyklá. Mnoho pacientů vydávalo hodně divné, napjaté zvuky. Část mě měla strach, protože křik byl docela blízko. Znělo to až příliš blízko a pak se někdo mihl kolem dveří kanceláře.

Což je nemožné, všichni pacienti byli uzamčeni v buňkách. Představa, že by někdo unikl byla docela směšná, automatické dveře jsou uzamčené zevnitř a otevřít je může člověk z druhé strany a to kliknutím na tlačítko.

Dveře byly automatické. Sílou je nikdo neotevře. Bez elektřiny nezůstanou uzamčeny. Takže pacienti jednoduše mohou utéct ze své cely.  Myslím, že to přesně udělali.

Otočila jsem se pomalu k Lori, která nic neříkala. V nouzovém červeném osvětlení jsem ztěží rozpoznala její rysy. Bála se.