Mavy Story|| ff JmenujuseMartin,Kovy

Kapitola 11

Pohled Martina:

Pobíhal jsem po celé nemocnici a snažil se najít Káju. Po 5 minutovém běhání a hledání, jsem ten pokoj konečně našel. Zhluboka jsem se nadechl a otevrel dveře. Zamotala se mi hlava, když jsem ho tam viděl tak bezmocně ležet.

Byl bílý jako stěna. Vzal jsem si židli co byla v rohu a přisunul jsem se ke Kájovu lůžku. Ukápla mu jedna slza. Utřel jsem jí, ale po chvíli to byl celý potok, kterému už jsem nechal volný průchod. ,,Ty to zvládneš😭musíš😭nesmíš mě opustit.😭😭"smutně jsem na něj mluvil.

Došlo mi, že potřebuju někoho komu se budu moct vybrečet na rameni. A ten někdo je DAVID. Vytáhl jsem telefon z kapsy a vytočil jsem Davidovo číslo.
D: Čau bro, co potřebuješ?
to už jsem nevydržel a znovu se naplno rozbrečel.
D: Co se děje?! Martine komumikuj se mnou! Kde si?!
M: Jjj-á jsem v nemocnici.😭
D: Bože, co se ti stalo?!?!?!?
M:Můžeš prosím přijet?
D:Samozřejmě, už sedám do auta a jedu!
M: Děkuji a jeď prosím tě opatrně.😢
D:Neboj, hned jsem tam.😉
*Píp*píp*píp*

Sedl jsem si zpět na židli a tupě koukal do zdi a zároveň mi stále stékali slzy po tvářích.

*Ťuk Ťuk*
,,Eh, dále."
Jakmile jsem spatřil Davida, rozběhl jsem se k němu a obejmul ho, jak nejvíc jsem zo dokázal.
D: Tak povídej, co se stalo? Vypadá hrozně.😢
M:No, šikanuje ho taková parta blbečků... Myslím, že za tím stojí oni...
D:Chudák.. A tam chceš jako přejít?
M:Ano, když budeme dva, bude vše snazší.(na chvíli jsem se pousmál)
D:A co kdyby jsme teď jeli ke mě ty by sis odpočinul a pak by jsme mohli zajet do školy a zařídit těm tupcům minimálně vyloučení? Jestli znáš jejich jména a hodně případů, kde Karlovi ublížili, tak to máme v kapse a až se probudí muže to být pro něj o tolik lepší.(usmál se na mě)
M:Všechno zní skvěle, ale ja ho tu nemůžu nechat..😭😭
D:Martine, stejně mu nijak nepomůžeš a vrátíme se sem, jakmile si odpocineš a zařídíme tu školu.😉
M: Když já nevím.. (David na mě hodil vraždící pohled) Dobře, dobře už jdu.

Po 1 hodině:
U Kájovi školy:

Měl jsem docela strach.
D: Aspoň si tu rovnou vezmeš tu přihlášku, když přestupuješ.
M:Dobře.

Došli jsme ke vchodu a zazvonili na ředitele školy.

Ř:Dobrý den, jak vám mohu pomoci?
M:Dobrý den.
D: Dobrý den, jdeme tady zařídit přestup na tuto školu tady Martina (ukázal na mě(pozn.autora. hej neříkeeej on určitě ukázal na tu skříň za tebou😂)) a ještě něco nahlásit.
Ř:Dobře, pojďte za mnou.

Prošli jsme dlouhou chodbou až před velkou místnost, kde bylo napsáno velkým červeným písmem ŘEDITELNA.

Ř: Pojďte dál a posaďte se.
D,M:Děkujeme.
Ř:Tak, co chcete probrat první.
M: Můj přítel je v nemocnici, ano jsem gay. Je to Váš student jmenuje se Karel Kovář. Už asi 1 rok ho šikanují jeho spolužáci páni Jordán, Daněk a Gerpl.
Ř:Omlouvám se, že vám do toho skáču ale proč mi to Karel neřekl?
M: Bál se, protože by mu pak ublížili ještě víc. A zpět k té nemocnici. Leží tam v umělém spánku, našel jsem ho u něj doma v kaluži krve a měl obvázanou ruku, vypadalo to, že se zranil, obvázal si jí a něco se stalo s znovu začal krvácet...😭 Je tu pár procentní možnost, že to nezvládne a já najdu toho, kdo za to může. Prosím vás co by se dalo dělat kdyby jsme zjistili, že za tím opravdu stojí tyto 3 chlapci?
Ř: Udal bych je na policii a musel bych je vyhodit ze školy. Kdyby jste chtěli, o patro víše je kabinet třídní paní učitelky Kadlecové, tak si zkuste promluvit s ní a pak se vraťte a dořešíme to.
D,M:Dobře, děkujeme. Zatím

Vyšli jsme z ředitelny a David spustil
D:Dobře bro, čekal jsem, že za tebe budu vsechno muset říct já😂(šťouchl do mě)
M:Njn(zazubil jsem se, ale když jsem si vzpomněl na Káju znovu mi úsměv z tváře opadl)

Mlčky jsme došli až ke kabinetu Kájovi třídní.
Chtěli jsme zaklepat, když v tom mi zavolalo neznámé číslo

Pan Carev?
Ano
Tady nemocnice, váš přítel Karel Kovář...........

To be continued....

Hi guys! Jsem zpět i s novou částí!
Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidávala, ale neměla jsem čas ani náladu..😢Ale už jsem zpět💓 Doufám, že se kapitola líbila💓
Xx Elis