Harry Trotl (UKONČENO)

I. Sklo, které tvrdohlavě odmítalo zmizet

Teta Tulipán nebyla toho dne v příliš dobré náladě.

„Kluku! Vylez!" ječela, zatímco mlátila pánvičkou na dveře jeho přístěnku. „Vstávej, vstávej, vstávej!"

Harry ospale zamžoural a nasadil si brýle. Kdyby měl budík, nejspíš by se na něj právě teď podíval. Pak by se nepochybně hlasitě podivil, proč ho jeho teta budí tak brzy ráno, pronesl by pár nadávek a šel by zase spát. On ho však neměl. Také neměl velkou ložnici, rodiče nebo drahou elektroniku. Spával v přístěnku pod schody plném pavouků a veškeré oblečení dědil po svém bratranci Dudlíkovi. Zkrátka dětství jako vystřižené z amatérské knihy s nadpisem Gary Stu aneb jak rozhodně ne.

„Dělej!" Teta Tulipán znova zabušila na dveře. „Potřebuji, abys mi pohlídal šrot pro Dudlíka. Přece nesmí být na jeho narozeniny připálený!"

Ne že by Dudlík jedl kovové součástky. Teta měla na mysli krmivo pro prasata, Dudlíkovu nejoblíbenější stravu. Když o tom tak Harry uvažoval, že když se tato skutečnost zkombinuje s Dudlíkovým vzhledem, je docela možné, že je doopravdy zkřížený s prasetem. Možná je Pigman nebo tak něco. I když Pigman je vlastně mob v Minecraftu, a ne superhrdina.

„Už jdu," zamumlal Harry.

„Nejdeš! Já tě vidím, pořád jen ležíš pod peřinou!"

Harry tetu raději neupozorňoval na to, že vidět přes stěny je kouzelná schopnost. Věděl, že by dostal vynadáno, protože Dursleyovi kouzla nenáviděli, přestože Harrymu připadalo, že je každý alespoň jedním obdařen. Teta Tulipán byla nepřekonatelná ve špionážích, i když její proslulý pohled skrz zeď byla možná pouhá dedukce. Dudlík se i přes svou šířku stále dokázal pohybovat, což Harrymu připadalo jako malý zázrak, a strýc Vernon byl obdařen bezkonkurenční a nadpřirozenou pitomostí.

Shrnul peřinu k nohám postele, převlékl se a pak vylezl ze svého přístěnku. Teta Tulipán už stála v kuchyni. Strýček Vernon seděl u stolu a četl si noviny.

„Kde vězíš, kluku? Dudlík může každou chvíli vstát!" obořil se na Harryho. „Mazej k plotně, ať si může teta trochu vydechnout!"

Harry poslušně přešel k plotně a začal míchat šrot. Na schodech se ozvalo dupání a vzápětí do kuchyně vtrhl Dudlík.

Harryho bratranec byl sádelnatý tlouštík s ulíznutou blonďatou kšticí na duté hlavě. Jeho hlava byla pro tetu Tulipán úžasná, ale jen proto, že to byla optimistka s velkou představivostí. Harry byl narozdíl od ní realista, a tak tvrdil, že Dudlík má v hlavě jen piliny. Což byla pravda. Dudlík se kymácel na schodech, jako kdyby měl prasečí nohy, ale naštěstí - nebo snad bohužel - se dopotácel dolů bez úrazu.

,,Harry!" zahulákal Dudlík. Harry jen něco zamumlal.

,,No? Mluv s ním pořádně! Co jsi to za dítě, Trotle!" okřikla ho teta Tulipán. Moc ráda ho obtěžovala jeho zrůdným příjmením, ale ještě radši mu nakazovala, aby si šetřil na laserovou operaci, kde by se mohl zbavit té příšerné jizvy.

Jizva ve tvaru dvojitého vé se táhla přes celé Harryho čelo jako nestvůrný slimák, nebo snad housenka jakéhosi nechutného motýla. Její růžová barva připomínala čerstvě narozené sele. Proto také Harryho tolik rozčilovala - připomínala mu, že je s Dudlíkem příbuzný.

,,Špatné zprávy, Tulipáne, " zabručel strýc Vernon od stolu, kde právě četl dopisy.

,,Co se stalo?" zeptala se teta. Harry napnul uši.

,,Paní Piggová si zlomila nohu," vysvětloval Vernon pomalu. ,,Nemůže si vzít Trotla do prasečince."

,,No co teď ale budeme dělat?" zhrozila se teta. ,,Je moc malý na bordely, noční a strip kluby..."