Sierra

•10•

Celou noc jsem nespala. Ani jsem nemohla usnout po té noci.
Mamka s ní byla na pokoji celý den. Když mi rráno konečně dovolili se na ní jít podívat, okamžitě jsem vyskočila z postele a utíkala k ní do pokoje.

Ležela tam přikrytá dekama, na hlavě měla mokrý kapesník a čaj na nočním stolku.
,,Dobré ráno veličenstvo," pozdravila jsem matku a sedla si na židli vedle postele.
Chytla jsem jí její ruku a pevně jí stiskla.
,,Tak jak ti je?"
Mírně naklonila hlavu a zhluboka se nadechla.
,,Jak myslíš, že mi teď asi je."
Soucitně jsem sklopila hlavu.

Soucitné ticho prolomí lehké zaťukání.
,,Ano prosím?" vydá ze sebe uplakaným hlasem matka. Ke dveřím se však otočí zády. To asi aby někdo neviděl, jak vypadá , když má ubrečenou tvář. 
Upřímně se jí ani nedivím. Také nemám ráda, když mě takhle někdo vidí.  Ani do zrcadla se nepodívám. 
Dovnitř vstoupí náš doktor jménem Larry a slušne se ukloní.
,,Nerad vás ruším veličenstvo. Nesu Lily nový vlhký kapesník a čistou vodu." 
Larry jen tiše vyčkává na odpověď královny. 

,,Zajisté," skoro až zašeptá.
Z pokoje však jako první vyjdu já se skleněnýma očima.
,,Co když se Lily něco stane? Mé milované sestřičce," propukla jsem v silný pláč a zavřela za sebou dveře od pokoje.
Takový strach jsem o Lily snad ještě neměla. Umíte si sami představit, že vejdete do pokoje a spatříte svou malou sestru bezhybně ležet jako mrtvolka?

No dobře. Možná to přeháním, ale bojím se.
Celý den jsem proležela na posteli. Když už brečící chvilky byly za mnou, rozhodla jsem se vyjít na vzduch.
Oblékla jsem si tělové černé šaty po kolena a zadním vchodem vyšla na zahradu.
Je tu nádherně. Krásně barevné květiny nasázené do různých tvarů půlměsíčků a srdíček. 
Tak ráda se tu procházím. 
To není ale to nejlepší. Na konci téhle zahrady je to nejkrásnější místo u nás v království.
Aspoň tedy pro mě. Vede tam široká cesta, kolem níž jsou vysázené bílé a rudé růže. Když vejdete do velkého altánku, spatříte něco, od čeho nebudete chtít odvrátit pohled. 

Máme toho nejlepšího zahradníka pod sluncem. Když jsem ho jednou poprosila, jestli by nezačal pěstovat růže, nevěřila jsem, co všechno umí. V bílém altánku na konci zahrady nechyl kolem vysázet všechny možné barvy růží. Červené, bílé, rudé a ty nejlepší..modré.

A právě z těch modrých a červených doprostřed vytvořil modré srdce s červeným nápisem Bella. Chodívá to sem zalévat každý den. Jmenuje se Jerry a je mu myslím něco kolem třiceti. Často si semnou povídá, protože sem oba chodíme často. 
On zalévat a já kochat krásou a vůní všech růží okolo.
,,Tak jak se vám to líbí? Přidal jsem víc modrých růží, jak máte ráda," vylekal mě usměvavý Jerry. Lehce jsem sebou cukla a pomalu se otočila.

,,Je to taková nádhera. Miluju modré růže!" Vykřikla jsem radostně.
,,Proto tu jsou nejvíc," jemně se usmál a začal zalévat květiny okolo altánku.
Úsměv jsem mu oplatila a opřela se o jeden ze sloupů co držel altán. 
Je to místo, které mi pomáhá se uklidnit a celkově vypustit všechny problémy z hlavy. Alespoň na chvíli.
A ještě ta vůně.
Miluju to tady.

Tak po dlouhé době máte další kapitolu...už to sice není ono, ale to bude asi tím, že nemám žádnou inspiraci..takže další díl bude opět za dlouho :) Za to se moc omlouvám