TEXTING // Jack Gilinsky - nová verze

3. Pár bezesných nocí

Jack

Lehl jsem si na záda a upřel svůj pohled na strop, najednou byl tak zajímavý. Nemohl jsem ji vyhnat z hlavy, pořád jsem přemýšlel jestli má tmavé nebo světlé vlasy, jestli je vysoká a nebo drobná. Jack můj nejlepší kamarád už od školky, ze mě byl už pomalu šílený. Zítra máme koncert bojí se že ho neodzpívám, přiznám se i já mám strach protože je půl čtvrté ráno a já ještě nešel spát no a myslím že to na ty dvě hodiny ani nemá cenu, chtěl jsem si s ní psát ale to by mě nesměla poslat někam. Měl jsem sám ze sebe špatný pocit, protože jsem někomu ublížil, jí jsem ublížil.

Už unavený ze všech možných poloh jsem se zvedl z postele a vyšel na malý balkón ze kterého jsem měl úžasný výhled na noční Paříž. Byla to nádhera a teprve až teď jsem na sobě začínal cítit únavu která se nastřádala za posledních 28 hodin bez spánku, celou cestu letadlem jsem totiž myslel na ní. Může se zdát že na ní myslím až moc, ale prostě se jí nemůžu zbavit. Nasadila mi do hlavy takovýho brouka že nejsem schopný přemýšlet, měl jsem v plánu vymyslet pořadí písní na vlastně už dnešek a jediné co jsme zvládl vymyslet byla cesta do kavárny na rohu ulice pode mnou. Kafe jsem zhodnotil jako dobrý nápad jak začít dnešní den.

Ještě předtím jsem si dal rychlou půlhodinovou sprchu a než jsem našel svoje oblíbené tenisky bylo půl šesté. Ulice se pomalu začínaly plnit lidmi a slunce začínalo pomalu šplhat po zdech řadových domů. Než jsem došel do kavárny zastavilo mě pár holek se kterými jsem se vyfotil, jedna se mě snažila rozesmát, když jí došlo že ze mě pravý nehraný úsměv nedostane tak přestala a se slovy „těším se na váš dnešní koncert určitě budete úžasní!" odešla. V kavárně jsem koupil dvě kafe a dva crossianty a pomalu se vracel zase zpátky na hotel.

„Jacku panebože tak jsem se lekl když jsem se vzbudil a tys tu nebyl, už jsem chtěl volat Gregovy aby zrušil koncer- tys mi koupil jídlo?" zůstal jsem stát jako socha mezi futry a podával mu jeho snídani „Byl jsem pro kafe." Prostě jsme odpověděl „Spal si vůbec?" blbá otázka „Ne." Se smutkem v očích se na mě podíval „Pusť to z hlavy je to jenom nějaká holka, stejně kdyby si jí řekl kdo si visí na tobě jak opice." Sotva to dořekl už se cpal crossiantem. To co řekl jsem si nemyslel, určitě taková není, nepřipadala mi jako ten typ šílených fanynek které mi píšou. Měla takové kouzlo i přes to že na mě v kuse jen „křičela". Mám strašnou chuť jí napsat, ale mám takový pocit že by mě jen zase zkoušela urážet a snažila se mě poslat pryč. Vlastně když to tak vezmu nic čím bych jí urazil jsem neřekl, chtěl jsem být jen přátelský a najít si kamarádku která by mě neviděla jen jako celebritu, ale jako normálního kluka. Můžu jen přemýšlet o tom co mi psala že jsme paranoidní idiot, to mi ještě žádná holka nikdy neřekla možná je to způsobené tím že se k tomu nikdo neodváží protože vědí že jsem „celebrita".

..
Dvacet vteřin, tři schody a řev fanynek. To co mě teď čeká bude na sto procent nejhorší koncert mého života, máme jich za sebou už hodně, ale ještě nikdy jsem nebyl tak vytočený a smutný najednou. Vyběhly jsme na stage a publikum začalo řvát ještě víc, podíval jsem se na Jacka který svítil jako sluníčko a křičel něco do mikrofonu „Bonjour Paris!! .. Já jsem Jack a tenhle bručoun co se na dnešek moc nevyspal je taky Jack!" zahrál jsem úsměv a zamával „Všem vám děkujeme že jste přišly! A já si myslím že můžeme začít co říkáte?" zeptal se a dělal jakože poslouchá a publikum se rozjásalo, světla zhasla. Za mnou se rozsvítil obří panel kde barvy přecházely z černé do tyrkysové. Přešel jsem na své místo pozoroval davy ječících fanynek, četl si transparenty, jakoby se svět kolem mě ztlumil a byl jsem tu jen já a Jack který do mě strčil a vytrhl mě z mé oázy klidu a míru kde nejsou otravní kamarádi co vás ruší! Ale máme koncert, ty holky sem přisly kvůli nám. Donutil jsme se na ní přestat myslet.

Hudba začala hrát.

Světla zhasla.

Fanynky začaly křičet.

Jack tam začal rapovat „Just don't tell me I can't do, Anything I put my mind to..." začal jsem zpívat svojí část a soustředil se na slova a tóny, Jack v pozadí házel beaty. Tahle chvíle byla naše.

Po koncertě jsem byl úplně bez energie, spocenej a fakt rád že můžu jít do sprchy, kde jsem byl asi hodinu než mi zvonil mobil, to mě vytrhlo z myšlenek, že by ona? Rychle jsem se osušil a zvedl telefon „Prosím?" vyplivl jsem do telefonu, ani jsem se nepodíval kdo mi volá „Brácho, tady Nash, slyšel jsem že jste v Paříži nechcete něco podniknout?" „Jé čau, asi jo zeptám se Jacka a napíšu ti?" snažil jsem se ho mile a přátelsky odstrčit „Jack říká ano, máš vylézt z koupelny a přinést mi z kuchyně vodu" „kde si sakra?" „u tebe v předcíni-„ položil to, toho už se nezbavím..

Hodil jsem na sebe první kraťasy a mikinu kterou jsem viděl a šel dopokoje „čau brácho!!" vykřikl a hodil si se mnou náš handshake „Narovinu co tu děláš Nashi? Jako tady v Paříži" vyplivl jsem na něj „problémy holkou!" vykřikl Jack z kuchyně „aah tak, no jsem tu kvůli fashion weeku, jaká hokla?" obrátil jsem oči v sloup a šel si sednout na balkon„Ani neví jak se jmenuje.." „Láska na první pohled, tak Jack měl srdíčko vždyckyna správným místě" uchechtl se Nash „Ehm, Já vás slyším!!" zakřičel jsem na ně„já vím brácho to byl účel.." Jen jsem nad ním protočil očima a věnoval se nadále likování tweetů s hastagem #jackandjackparis.

..

Nová kapitola.. Doufám že se vám nové provedení líbí, byla bych ráda kdyby jste mi daly vědět do komentářů ;)
Mám vás ráda lidi! Zase příště ahoj..

xxMikey