TEXTING // Jack Gilinsky - nová verze

2. Krutá realita

„Brook, zlatíčko mohla by jsi prosím ztlumit televizi volá mi babička!" volala na mě máma z kuchyně, trochu neochotně jsem popadla ovladač a televizi úplně vypnula. V té zvláštní poloze ve které jsem ležela na pohovce jsem se překulila tak že jsem ležela na zádech o pozorovala strop. Přicházela na mě otázka co budu dneska celý den dělat, napadá mě sledování televize, čtení nebo můžu prostě poslouchat hudbu ..

„Brook?" otevřela jsem oči a trochu jsem sebou trhla „Ano mami?" podívala jsem se jí do očí těmi škvírkami což měli být moje unavené oči „Něco ti tady pípalo a chtěla jsem ti vzkázat se ti babička moc omlouvá ale letos v červnu nedorazí mají tam nějaké problémy." Trochu jsem posmutněla babičku vídám pouze dvakrát do roka a to v červnu a v prosinci „Nechceš si jít lehnout?" zahlédla jsme soucit v jejích očích „Až přijde Ethan." usmála jsem se na ni a lehla si zpátky na polštář „Zlatíčko Ethan dnes nepřijde má noční a zítra polední, přespí u kolegy prý bydlí někde poblíž." Vypadala ještě smutněji než před minutou „Přespím na gauči." Pokusila jsem se upřímně usmát, namísto odpovědi ze mě máma stáhla deku a vytáhla mě na nohy. To co následovalo je to co mi dere srdce na kusy strašné dlouho jsme se kolíbaly k mému pokoji, mámy výraz, chce se mi brečet , křičet a kopat. Posadila se se mnou na postel, chytla mě za ruku, podívala se mi do očí jako by mě měla vidět naposledy, což není nemožné, ale snad tu ještě chvíli budu. Objala mě, popřála mi dobrou noc a odešla zpět do kuchyně.

Možná bych to tady měla uvést na pravou míru, vezmu to úplně od začátku. Mé jméno je Brooklyn Charlesová je mi 18 let a mám rakovinu, kostí. Jsem na čekací listině k operaci která by my měla pomoct zase chodit a hlavně zbavit se rakoviny. Chyba je v tom že tuhle operaci provádějí legálně jen ve Švýcarsku a to za nemalý peníze které nemáme. Máma si už takhle bere tolik směn kolik zvládá odchodit aby mohla zaplatit moje léky a Ethan pracuje jako pes na rozdíl od jiných kluků jeho věku které zajímá jen jejich PlayStation a místa kde jim prodají alkohol. Jsem starší než on a on se stará o mně je mi s toho zle vždycky když si uvědomím že jsem na všechno jen my tři a že jsem tu jako páté kolo u vozu, které je všem jen na obtíž..

Utřela jsem si slzy z tváří a odemknula telefon (počet nových zpráv 6.)

8:15 AM Neznámé číslo: Prosím dej mi šanci... :(

8:17 AM Neznámé číslo: prosím..

2:25 PM Neznámé číslo: začínám mít strach

3:15 PM Neznámé číslo: Neignoruj mě prosím...

4:01 PM Neznámé číslo: Vím že jsem otravný... ale prosím

6:35 PM Neznámé číslo: To jsi na mě pořád naštvaná že jsem tě ráno vzbudil??

7:01 PM Brook: Co jsi sakra nerozumněl na větě „nech mě být" ????

7:01 PM Neznámé číslo: Božeeeee už jsem se fakt začínal bát že se ti něco stalo! :)

7:02 PM Brook: Už ti někdy někdo řekl že jsi paranoidní neodbytný idiot starající se pouze sám o sebe? Protože to přesně jsi a už mě nech být!!

7:10 PM Neznámé číclo: Au...

2:30 AM Neznámé číslo: Chtěl bych se ti omluvit, netuším co jsem udělal, čím jsem tě vytočil sakra netuším ani jak se jmenuješ, pořád o tom přemýšlím a nemůžu najít to jméno které by mi řeklo „jo takhle se určitě jmenuje, to je to jméno!". Kvůli tobě nemůžu spát nemůžu normálně myslet. Chci tě poznat...

2:59 AM Brook: Neznáme se a nikdy se znát nebudeme..

3:00 AM Neznámé číslo: Proč jsi tak hrubá?

3:02 AM Brook: Nejsem Hrubá jsem prostě taková a tobě to může bejt naprosto ukradený, nestojím o tvou přítomnost. Nemůžu za to že nespíš já nejsem ten problém, problém je v tom že stojíš o něco co nemůžeš mít a myslím to vážně. Pokud chceš abych byla opravdu šťastná zapomeň na to že existuju..

3:21 AM Neznámé číslo: Chápu...