-Story About My Life 2.- (ft. Justin Bieber)

Část 2.

Musím o ni bojovat. Ale jak?

[Maggie]

Právě stojím na letišti a čekám až oznámí můj let do Kanady.

Letím totiž za mámou a Nickem. Nick slaví narozeniny a bude tam spoustu jejich přátel.

V současnou dobu tam bude i Bieber, takže jen doufám v to že ho potkám. Kecám.

Tess říká, že ho někde v hloubi duše pořád miluju, protože první láska nikdy neumírá, ale podle mě je to teda pěkná kravina.

*V KANADĚ*

Popravdě se na mámu i těším. A na Nicka taky. Je na mě hodný a má mě rád.

„Zlatíčko! Konečně jsi tady!" vyjekla máma a pověsila se na mě. „Ahoj mami. Taky tě ráda vidím." usmála jsem se na ni a políbila ji na čelo.

„Pojď, Nick na nás čeká doma. Zítra je oslava." zajiskřilo se jí v očích.

„Super. A kde to bude a kdo tam vůbec bude?" zasmála jsem se nad mojí otázkou.

„V jeho firmě a bude tam spousta známých lidí. No...známých. Spíš nějací manažeři a tak." pousmála se a v očích se ji mihla nervozita.

K mámě domů jsme dojeli během hodinky.

„Ahoj Megg! Tolik jsi mi chyběla princezno!" zasmál se a vtáhl mě do medvědího objetí.

„Uh! Nicku! Umačkáš mě!" vydechla jsem mu do ramene.

Po vřelém přivítání jsme se společně najedli. Momentálně sedím na posteli a poslouchám písničky.

Když se nad tím tak zamyslím, tak i když Justina nesnáším, tak mi chybí. Přiznám se, že jsem nad vzpomínkami brečela i minulý týden, ale to sem vůbec nepatří.

Už jsem byla celkem unavená, takže jsem se rozhodla zhasnout a jít spát.

*RÁNO*

O můj bože. Vůbec se mi nechce z postele ven a to už je půl jedenácté. „Maggie! Okamžitě se pojď nasnídat!" křičí máma už poněkolikáté zpoza dveří.

Neodpověděla jsem jí a místo toho jsem se zvedla a lenivým krokem jsem se přesunula až do kuchyně.

Po snídani jsem se rozhodla, že zavolám Tess.

T: „Maggie?"
M: „Ahoj"
T: „Chceš něco? Nemůžu teď."
M: „No chtěla jsem si popovídat."
T: „Aha, super, ale já teď nemůžu. Nazdar."

Následné pípání mi dalo najevo, že telefonát byl ukončen. Byla protivná...super.

To jsem zase udělala něco, co jsem v životě neudělala. Ano, přesně tak.

Tess se začala bavit s holkami, o kterých jsem roky neslyšela. Jsou to dvojčata a taky pěkný svině. Kdysi na základce jsme byli nejlepší kamarádky.

Viděla jsme v nich jen to dobré, ale ve skutečnosti mě to "kamarádství" ničilo.

Pomlouvaly mě kde mohly a pak mě vinily za věci, který nabyli pravda.

Naše "kamarádství" skončilo tím, že mě začaly šikanovat.

Jakmile jsem se s nimi přestala bavit, tak jsem byla volná a šťastná.

Teď za nimi Tess dolézá a může se z nich posrat. Jmenují se Nicole a Adel a  vůbec nevím jak se poznaly.

Každopádně díky nim je na mě poslední dobou Tess protivná a hnusná. A mě to táhne ke dnu.

„Megg, začni se chystat. Za chvíli vyrážíme." nakoukla máma do pokoje a hned zase odešla.

Moje vzpomínky mi zabraly dost času.

Zvedla jsem se a namířila si to do koupelny, kde jsem si dala uvolňující sprchu.

Jemně jsem se nalíčila a přešla do pokoje. Ze skříně jsem si vytáhla šaty ve světle růžové barvě, které byli v délce nad kolena.

Dále jsem vytáhla bílé lodičky a k tomu malou bílou kabelku, do které jsem si dala klíče a telefon.

Vlasy jsem přejela žehličkou a byla jsem plně připravená.

Jako dárek jsme se s mamkou dohodly a koupily jsme Nickovi auto.

*NA OSLAVĚ*

Pár lidí už tu je. Se všemi se ochotně přivítám a pošlu je dál.

„Megg! Scooter přišel, tak pojď se přivítat!" křičela na mě máma.

Počkat. Pokud tu je Scooter...tím pádem tu bude i Justin. Ne, proboha ne.

„Ahoj Megg. Dlouho jsme se neviděli." usmál se na mě a potřásl mi rukou.

Pak přišel ten, kterého jsem už v životě nechtěla potkat.

Justin.

Proto jsem se otočila a odešla za Nickem.

Nick i máma vědí, co se stalo, tak nevím jak mohli dovolit, aby přišel. Při pohledu na něj se ve mě něco zlomilo a cítím to znovu.

Otočila jsem se směrem, kde by měl stát a naše pohledy se střetly.

Cítila jsem, jak mi jdou do očí slzy a proto jsem se vydala na balkón.

Rukama jsem se opřela o zábradlí a zhluboka dýchala.

„Ahoj" za zády se mi ozval až moc známý hlas.

„Co tu děláš? Neměl jsi sem chodit. Už nikdy jsme se neměli vidět. Už nikdy v životě, Justine." vzlykla jsem a otočila se k odchodu.

Nedovolil mi to stisk na mém zápěstí. Zastavila jsem se, ale neotočila jsem se.

„Mrzí mě to." hlesl Justin. „Co tě mrzí? Co?!" zvýšila jsem hlas a popotáhla do sebe.

„Mrzí mě, že jsem zabil naše dítě." zachraptěl. „Nic víc?" ironicky jsem se zasmála a otočila jsem se jeho směrem

„Ne! Mrzí mě všechno! Nechtěl jsem...nechtěl jsem tě a ani to dítě ztratit." v očích se mu zaleskly slzy.

„Ale ztratil. A to kvůli sobě." zavrčela jsem.

„Miluju tě." zašeptal.

Ten pocit...je tu znova.

Splnili jste můj požadavek, tak tu máte další díl. 😇

Doufám, že se vám líbí...zatím 😮
Komentář a vote potěší 😊💋

Za 10 vote bude další část 🙈

Miluju vás 💖
Peace! ✌